Ludmila Kettner

Pojďme změnit předsudky v pozitivní zkušenosti a inspiraci díky projektu „Rok na hranici“.

Během svého dětství, které jsem prožila v malé vesničce u Doupovských  hor, v zemědělské rodině, která několik desítek let nesla odkaz svých předků hospodářů a velmi si vážila toho, co zde zanechala německá kulturní společnost, mě provázela německá kultura a odkaz, který zde zanechalo několik generací německých rodin. Tento pocit a zároveň vnitřní touha se víc a víc dozvědět o mých sousedech, kteří bydlí přeci jen „přes kopečky“ a před několika desítkami let žili tady s námi, mě přimělo se zabývat tímto odkazem a znovu spojit něco, co bylo nešťastně rozděleno.

Jsme blízko u sebe, ale bohužel stále daleko. Historie, lidské životy a často komplikované osudy v řadě z nás vyvolávaly bariéry pro společné žití, sdílení zkušeností, hodnot a inspirací. A tato výzva mě pořád motivovala i při studiu na vysoké škole v doktorandském studiu. Pomoci zlepšit i malými činy to naše „česko-německé přátelství”. Je mnoho věcí, které nás mohou spojovat a ukázat nám cestu, jak být dobrými sousedy, kamarády a přáteli, kteří nám vždy pomohou.   A možná nám pomohou pochopit minulost, současnost i budoucnost.

Chtěla bych být Vaší spřízněnou duší pro všechny, kteří hledají další možnosti pro přeshraniční „kamarádství“ – partnerství. A doposud neměli odvahu překročit svojí pomyslnou hranici a ne jen tu geografickou, která by neměla být něčím omezujícím, ale spíš dalším STARTEM ve vašem konání.

Minulost, ale i současnost, která zde byla a je na obou stranách Ústecka – Elbtal, může být dobrým spojovacím článkem pro další generace a jejich život. Pokud se nám podaří mít „zdravou“ a v mnoha ohledech „dětsky zvídavou“ společnost, která si bude uvědomovat, že je důležité znát životní poznání, zkušenosti a lidské hodnoty, budovat na nich další prosperitu, může být tato společnost bez hranic, čím dál víc silnější, ale především bude si moci navzájem pomáhat i v této nelehké době. Zkusme udělat „KROK VPŘED a BÝT SILNĚJŠÍ“.