Není vždy lehké najít téma, které by dnešní mládež zaujalo natolik, aby mu chtěla věnovat hned několik dní letních prázdnin, a to v předem neznámém kolektivu. Mara Schmied-Tautz, která se před deseti lety rozhodla přestěhovat ze západoněmeckého Wuppertalu do malé vesničky Lauterbach v saském Krušnohoří, však našla něco, na co mládež slyší: GRAFFITI. S tradiční architekturou krušnohorské zástavby sice na první pohled nelehce slučitelná, ale čím dál častěji využívaná forma umění, kterou lze zkrášlit nejen nevzhledné kontejnery nebo průmyslové továrny, ale také veřejně navštěvovaná místa, jako je autobusová zastávka v centru obce.
Jak ale docílit toho, aby výsledek neodrazoval, ale naopak vzbudil pozornost kolemjdoucích? To je úkol pro profíky, jako jsou např. umělci ze studia Rebel-Art v Chemnitz, kteří se graffiti uměním zabývají již přes dvacet let a mimo jiné mají i nemalé zkušenosti s vedením workshopů pro mládež. Tentokrát to byla česko-německá smíšená skupina, přičemž německá část sestávala ze zájemců z Lauterbachu a dalších místních částí města Marienberg, kterým právě začaly letní prázdniny. Českou polovinu tvořili žáci druhého stupně ZŠ Duhová cesta v Chomutově, kteří se zajímají o výtvarné umění a pro které byly výlety do Německa příjemným zpestřením posledního týdne školního roku.
Při pohledu na velkou zděnou zastávku, kterou město za účelem tohoto projektu nechalo zrekonstruovat, jsem nevěřila, že za dva dny práce zde může vzniknout téměř realistické panorama obce a jeho okolí. Součástí tohoto interaktivního obrázku (Wimmelbild) jsou stanoviště historické okružní cesty Lauterbachem, jako je obranný kostelík Wehrkirche Lauterbach nebo kamenný milník známý coby Lauterbacher Knochen. Potok, po kterém dostala obec název, vytéká z láhve Lauterbacher Tropfen – Lauterbašské kapky, jak se nazývá bylinná, brčálově zelená kořalka, která obec proslavila daleko za její hranice.
Žáci se pustili do práce s takovou vervou, až jsme je museli brzdit, aby v plechovkách s barevnými spreji ještě něco zůstalo. Komunikace probíhala většinou v angličtině, přestože během jazykové animace snad uvízlo i pár českých a německých slovíček.
Při rozhovoru s redaktorkou mdr (Mitteldeutscher Rundfunk) některá děvčata přiznala, že si to tak v Německu vůbec nepředstavovala a že zážitky předčily jejich očekávání. To člověk samozřejmě rád slyší, jen zůstává otázka, JAK si teda mládež sousední zemi představuje, když se s ní doposud setkala jen během nákupů nebo krátkých návštěv aquaparku.
Každopádně se při takových projektech ukazuje, že úsilí, které někteří nadšenci vynakládají k tomu, aby zorganizovali vícedenní přeshraniční akci, má rozhodně smysl. Někdy od samého nápadu k realizaci sice uplyne pár let, ale zastávka hýřící všemi barvami bude krášlit střed obce mnohem déle a ještě dlouhodobější budou vzpomínky mladých lidí, ve kterých se podařilo probudit chuť k dalšímu tvoření a poznávání nových věcí.
Velké díky patří organizátorkám projektu Maře a Sophie z Diakonie Marienberg, Renatě ze ZŠ Duhová cesta, kterou jsem okamžitě dokázala pro tento projekt nadchnout a která svým vlastním nadšením nakazila i kolegyni a své ratolesti. Navíc pro německé účastníky projektu domluvila exkurzi ve své škole, která měla takový úspěch, že prý chtěli němečtí žáci okamžitě měnit. Koneckonců proč ne – třeba jen na rok… Jsem přesvědčená o tom, že i taková výměna by měla smysl.
