Když jsem na podzim znovu vyrážela přes hranice, už to nebylo naslepo. V diáři jsem měla konkrétní jména, v telefonu zprávy od lidí z obou stran Šumavy a v hlavě spoustu nápadů, které čekaly na správné propojení. Rok na hranici se pro mě postupně proměnil z mapování terénu v něco mnohem živějšího – v sérii setkání, která začínají nést první plody.
Cham: kde se potkali novocirkusáci a žongléři
Jedním z nejsilnějších momentů posledních měsíců bylo setkání české novocirkusové skupiny Los Círculos z Dešenic u Nýrska s žonglérskou skupinou Ball-Move kolem Franze Bauera z Chamu. Když jsme v Klatovech na podzim roku 2025 na naší první schůzce sedali ke stolu, bylo tehdy ve vzduchu ještě cítit lehké napětí – takové to klasické „uvidíme, jestli si sedneme“.
Stačilo ale pár minut rozhovoru o tréninku, vystoupeních a zkušenostech z akcí a atmosféra se úplně proměnila. Najednou se řešily společné projekty, možné rezidence i další návštěvy. Hned po novém roce zajela dešenická skupina poprvé za žongléry do Chamu, kde si navzájem dali 2 workshopy: ženy z Los Circulós naučily žongléry základní manipulaci s poi, žongléři a žonglérky zase českým novocirkusačkám ukázaly, jak zkrotit míčky pomocí Franzovy techniky Ball-Move.
Od té doby jsou obě skupiny v kontaktu a další setkání se chystá tentokrát na české straně. Franz Bauer a jeho parta byli ze skupiny Los Circulós tak nadšení, že ji rovnou pozvali na květnovou česko-německou akci do Waldmünchenu, kde vystoupí s fire-show. V hloubi srdce cítím, že tohle je přesně ten typ propojení, kvůli kterému Rok na hranici vznikl.
Furth im Wald: stará celnice, nový kulturní prostor
Jinou energii jsem zažila ve Furth im Wald. Místní rodačka Stefanie Heiduk se sem vrátila po desítkách let a postupně tu oživuje bývalou celní budovu u vlakového nádraží – místo, kde dřív lidé řešili hranice administrativně, se dnes mění v prostor pro umění a setkávání.
Na jaře tam se Stefanie plánujeme česko-bavorskou výstavu výtvarnice Lucie Koželuhové. Původně měla proběhnout už před Vánoci, ale kvůli vysoké vlhkosti v prostoru jsme ji museli na poslední chvíli odložit. Trochu zklamání, ale zároveň dobrá připomínka, že podobné projekty mají prostě vlastní tempo a není vždy dobré spěchat.
Vedle výstavy tu chystáme na Zelený čtvrtek velikonoční workshop malování kraslic pro české i bavorské rodiny a diskutujeme i o delší umělecké rezidenci pro tvůrce z příhraničí.
Networking, který nekončí vizitkou
Velká část mojí práce se pořád odehrává i na setkáních nejrůznějšího formátu – na konferencích, jazykových akcích, regionálních networkinzích. V posledních měsících jsem měla možnost představit Rok na hranici v Klatovech na setkání dobrovolníků, na setkání aktivních žen z Plzeňského kraje nebo na akcích kolem destinační společnosti Šumava žije.
Typický scénář? Nejprve krátké představení projektu, pak rozhovor na procházce nebo u kávy, výměna kontaktů a často ještě večer zpráva: „Můžeš mě přidat do té vaší WhatsApp skupiny Grenzüberschreiter?“
Naše WhatsApp skupina se postupně stává takovým malým přeshraničním obývákem – lidé tam sdílí akce, nápady a občas se díky ní potkají i osobně.
Když do plánů vstoupí realita
Ne všechno jde hladce. Lednové setkání českých a bavorských rodin jsme museli zrušit, protože jsem těsně před akcí onemocněla – a onemocněla i kolegyně, která mi měla pomáhat s organizací.
Byla to nepříjemná zkušenost, ale zároveň užitečná. Ukázala mi, jak moc některé aktivity stojí jen na mé energii. Teď víc pracuji na tom, aby se organizace rozprostřela mezi více lidí a projekty byly stabilnější. Podobně se posouval i termín česko-bavorského „štamtiše“ ve Zwieselu. Nakonec jsme ho přesunuli na únor – někdy prostě sladit kalendáře přes hranici trvá déle, než by člověk čekal.
Účast na štamtiši byla ale hojnější, než jsem očekávala. Předem se mi nahlásilo osob 10, na místo jich dorazilo 25. Sešly se tu muži a ženy od Freyungu až po Cham a od Sušice až po Chodsko, věkově od vysokoškolských studentek až po seniory. Jestli bych měla jmenovat jeden z nejkrásnějších pracovních zážitků během mého Roku na hranici, tohle setkání by tam bylo na 100 %. Tolik krásných česko-bavorských propojení, nových přátelství a nechuti ze štamtiše odejít, jsem ještě nezažila.
Další nečekaná propojení
Vedle kulturních projektů se objevují i další zajímavé linky:
možné zapojení bavorských herců do připravovaného filmu s česko-bavorskou tematikou,
plánované koncerty českých hudebníků v Bavorsku a naopak,
spolupráce jogínek z obou stran hranice na Mezinárodním dni jógy v Klatovech.
Co bude dál
V nejbližších měsících mě čekají další štamtiše, workshop kraslic, příprava výstavy i pokračující práce s komunitou rodin z obou stran hranice. A také další networkingy, protože bez nich by téměř žádná z těchhle věcí nevznikla.
Zároveň by měl na jaře vyjít článek o projektu v informačním listu Ackermann Gemeinde a naskytla se mi i nabídka zmínky v připravované knize o osobnostech příhraničí od Herberta Pöhnla – což beru hlavně jako ocenění celé myšlenky přeshraničního sousedství.
Jedna věc, která se mi potvrzuje pořád
Čím víc času na hranici trávím, tím víc vidím, že největší bariéry nejsou jazyk ani vzdálenost. Jsou to spíš obavy udělat první krok. Jakmile se lidé potkají osobně, většina těch pomyslných hranic docela rychle mizí. A přesně proto má smysl v tom pokračovat.
V česko-německém pohraničí to v posledních čtyřech letech žije o něco více než dříve. Nadšenci z našeho programu Rok na hranici zde iniciovali řadu nových česko-německých partnerství, zorganizovali akce a ukázali nám, že potenciál česko-německého pohraničí je plný možností a o nové česko-německé příběhy tu není nouze!
Leží i vám živá česko-německá hranice na srdci, chcete lidi kolem sebe propojovat a inspirovat a máte chuť se tomu rok věnovat naplno a následně pak předávat své zkušenosti dál? Nyní máte jedinečnou příležitost! Spouštíme totiž pátý ročník programu Rok na hranici.
Tímto programem chce Česko-německý fond budoucnosti i nadále aktivně přispívat k tomu, aby lidé v pohraničí nevnímali hranici mezi oběma zeměmi jako bariéru, ale naopak jako místo, kde se jim otevírají nové perspektivy, možnosti spolupráce, setkávání, a dokonce i přátelství. Potvrdilo se, že v regionech podél česko-německé hranice žije mnoho lidí, kteří by chtěli být za hranicí aktivní, ale dosud tak z různých důvodů nečinili nebo nemohli činit. Rádi bychom jim podali pomocnou ruku! Proto opět hledáme motivované, dvojjazyčné nadšence, kteří se pohybují v česko-německých příhraničních regionech a kteří chtějí přispět k posílení česko-německého sblížení poskytnutím osobních nápadů a kontaktů i poradenstvím přímo na místě.
Program je vypsán na 15 měsíců: 12 měsíců k inspiraci i podpoře nových aktérů a 3 měsíce na spolupráci s následujícím ročníkem pro plynulé předání kontaktů, zkušeností a úkolů.
Koho hledáme?
nadšence a machry (ž/m/d) z česko-německých příhraničních regionů
doba trvání programu: duben 2026 – červen 2027
20 h/týden
Cíle programu:
objevování, využití a prohlubování potenciálu k setkávání, spolupráci a partnerství v příhraničních oblastech
získávání a zasíťování nových aktérů z občanské společnosti, spolků i obcí na obou stranách hranice
inspirace a povzbuzení k novým způsobům a formátům setkávání
podpora společných příhraničních setkání a projektových záměrů
Na co se můžete těšit:
zajímavá a rozmanitá činnost s prostorem pro vlastní rozvoj a kreativitu
vlastní aktivity v rozsahu 20 h/týden na dobu 12 + 3 měsíce
adekvátní finanční odměna
zajímavé a inspirativní česko-německé setkávání
mentoring a pravidelná evaluace s hlavním koordinátorem programu
převzetí výdajů za telefon a cestovné
Co od vás očekáváme:
nadšení a chuť inspirovat a sbližovat lidi v příhraniční oblasti
zájem o česko-německou tematiku
přehled o zajímavých aktivitách (občanské společnosti) v příhraniční oblasti a dobré zasíťování
vlastní iniciativa a flexibilita
spolehlivost
znalost češtiny a němčiny
velmi dobré komunikační schopnosti a přátelské vystupování
místo bydliště v česko-německém příhraničí
řidičský průkaz skupiny B, vlastní automobil a ochota cestovat
Budeme se těšit na všechny zájemkyně a zájemce, kteří mají chuť přispět svým nadšením a zvídavostí k živému česko-německému příhraničí. Předchozí zkušenosti s česko-německou projektovou činností nejsou podmínkou.
V programu Rok na hranici nebudete sami realizovat projektové aktivity, půjde o to, inspirovat a sbližovat aktéry z obou stran hranice a podpořit je při společných aktivitách. K přihlášce prosím přiložte stručný koncept (max. 2 strany), ve kterém na dvou příkladech popíšete, jak byste našli a oslovili potenciální aktéry.
Rok na hranici vám zároveň otevírá možnosti pro osobní i profesní rozvoj. Díky vašim znalostem regionu a kontaktům můžete rozšířit své perspektivy jak geograficky, tak obsahově – a tím se kvalifikovat pro další budoucí aktivity v česko-německých iniciativách a organizacích.
Zašlete prosím všechny potřebné dokumenty k žádosti (motivační dopis, koncept, životopis, doklad o jazykových znalostech) pokud možno v německém jazyce do 28. 2. 2026 Heleně Vaňkové (job@fb.cz), která vám zodpoví i případné dotazy.
Začalo to nenápadně – pár rešerší, pár telefonátů, sem tam pozvánka na nějakou místní akci. Ale kdo mě zná, ví, že když už se do něčeho pustím, tak naplno. A tak jsem se od dubna ponořila do česko-bavorského propojování – a nestačím se divit, kolik zajímavých lidí, nápadů a partnerství se začíná rýsovat.
Nejdřív jsem mapovala situaci na české straně – přeci jen tu bydlím, znám to tu a spoustu aktivních lidí potkávám i na návštěvách. Byla jsem na výstavách, regionálních snídaních, Mezinárodním dni jógy, v klatovské moštárně, v komunitní zahradě nebo na setkání knihomolského klubu 3K na dece. Všude jsem sbírala kontakty, představovala program Rok na hranici, nasávala inspiraci, získávala kontakty a nápady, jak propojit lidi z obou stran Šumavy. Konkrétní projekty a plánované akce si zatím nechávám pro sebe – protože kdo ví, jak se to všechno nakonec poskládá, jak nám to uzraje.
A hurá za hranice! Po všech těch českých dobrodružstvích na Domažlicku, Klatovsku a Sušicku mě teď čeká druhé dějství – vyrážím do Bavorska. Už ne naslepo, ale s jasným seznamem: kdo koho hledá, co by se dalo společně vytvořit a jak si u toho ideálně dát ještě kafe a kuchen. Těším se na Landesgartenschau ve Furthu, Česko-německé setkání žonglérů ve Waldmünchenu, na hudební školy a hlavně – na konkrétní lidi. Bavorského varhaníka, který si prý rád popovídá s kostelníkem ze Zelené Lhoty. Nebo učitele češtiny z Chamu, který by rád poslal studenty networkovat do Čech. Tak mi držte palce – a jestli znáte kohokoli z české nebo bavorské strany Šumavy, koho tušíte, že by myšlenka přeshraničního sousedství nadchla, napište mi. Jazyk ani kopce nás nerozdělí! Brzy se ozvu s dalšími zážitky z druhé strany hranice.
Hartmanice jsou jedním z mnoha míst v Čechách, která se zničehonic objeví a vy pak musíte na chvíli přibrzdit. Po projetí dvou nebo tří zatáček můžete opět šlápnout na plyn a případně koutkem oka zahlédnout náves. Hartmanice vlastně žádnou nemají, jen velkou křižovatku s autobusovou zastávkou, obecním úřadem, školou, dvěma obchody a restaurací na protější straně. Celkem nenápadná je i zrekonstruovaná horská synagoga.
Jednou za rok se však tato poklidná idyla vytratí. Lidé si zkrátka vyhodí z kopýtka -– všechno se přitom točí kolem prasete. Mezi pivním stanem s dechovkou a různými prodejními stánky jsou rozesety podomácku vyrobené grily z kontejnerů na odpad, které jsou tak velké, aby se v nich dalo péct celé prase nebo alespoň půlka. Pravidelně se přitom potírá marinádou a dochucuje, a to za dohledu zdejšího starosty Pavla Valdmana. Ten vše řídí s rutinou a lehkostí.
Na letošní slavnosti s účastí 21 týmů z celé České republiky byl pozván i starosta Franz Wittmann z bavorského Viechtachu. Všechno, co zde viděl, slyšel, ale i vůně, kterou cítil, na něj udělalo takový dojem, že v roce 2025 plánuje uspořádat podobnou akci ve svém městě.
Oba starostové se 28. listopadu 2024 opět sešli na organizačním setkání, na němž zkušený český partner hrdě prezentoval diplom a zápis do české knihy rekordů. V roce 2025 tak budou delegace a grilovací tým z Hartmanic v bavorském Viechtachu srdečně vítány.
Každoroční Fichtel-Cup je tradiční součástí slavnosti v Hartmanicích
Tento příznačný název nese dlouhodobý projekt uměleckého fotografa Herberta Pöhnla. Pro tohoto rodáka z Furth im Wald je hranice životním tématem. Již po mnoho let vyráží na cesty a zachycuje svým objektivem život lidí v česko-bavorském pohraničí. Jak sám říká, „chce svým projektem posilovat sousedství, podporovat porozumění Bavorů pro Českou republiku a Čechů pro Bavorsko“. Fotí nejen starosty a významné a aktivní osobnosti regionů, ale i obyčejné lidi – zemědělce, dělníky, zaměstnance podniků, lidi z národnostních menšin, pozoruje a dokumentuje rozmanitost života v pohraničí. A dělá to s nadšením, humorem a optimismem sobě vlastním. Má na svém kontě již několik publikací a nespočet výstav v obou zemích.
S Herbertem jsem se setkala čirou náhodou již před několika lety (náš příhraniční svět je malý), podruhé pak v rámci mého působení v Roku na hranici. A od té doby již mnohokrát. Herbert mě požádal o pomoc s nalezením partnera na české straně, který by mu umožnil prezentovat jeho nejnovější práci, a s organizací výstavy. Po neúspěšném pokusu o spolupráci s městem Kdyně mě napadlo seznámit Herberta s Kristýnou Pinkrovou z domažlického Centra Hindle.
Centrum Hindle je projektem spolku Chodsko žije!, který od svého založení v roce 2014 vyvíjí kulturní a vzdělávací aktivity zaměřené hlavně na oblast Domažlicka. Hindle znamená v chodském nářečí místo mezi tady a tam. Hindle je kraj mezi Plzní a Řeznem, kde nezáleží na tom, jakým jazykem spolu mluvíme, záleží na porozumění. Duší projektu Hindle je zvídavá historička a autorka knih Mgr. Kristýna Pinkrová, která se snaží neustále (a nejen pro sebe) objevovat krásy i záhady oblasti Hindle. Projekt Hindle je podporován Česko-německým fondem budoucnosti a mezi jeho aktivity se řadí pravidelné přednášky a besedy se zajímavými hosty, výstavy, komentované vycházky a exkurze, ale i workshopy zaměřené na regionální řemesla.
Na první seznamovací schůzce v září 2023 se stanovil termín výstavy na jaro letošního roku, na druhou schůzku v prosinci s sebou přibral Herbert Pöhnl svého kamaráda Alfreda Brucknera ze spolku Freiraum Furth – Verein für Kunst und Kultur e.V. Furth im Wald a domluvilo se, že se výstava bude konat pod záštitou tohoto kulturního spolku jako první akce plánované dlouhodobé spolupráce Freiraumu a Centra Hindle.
Ve velmi přátelské a veselé atmosféře jsme pak výstavu společně nainstalovali a vyvrcholením byla povedená vernisáž v pátek 16.února 2024 v prostorách Centra Hindle na domažlickém náměstí. Po slavnostním zahájení a úvodních slovech Kristýny Pinkrové a Herberta Pöhnla, která jsem měla tu čest tlumočit, se promítal krátký film o práci Herberta, který můžete shlédnout pod tímto odkazem: https://www.youtube.com/watch?v=Ci54ghqgers .
O česko-německé vztahy jsem se začala zajímat již na střední škole, kdy jsem se zapojila do projektu Gastschuljahr organizace EUREGIO Bavorský les – Šumava – Dolní Inn, v rámci kterého jsem vycestovala do dolnobavorského Deggendorfu a tam po dobu devíti měsíců navštěvovala místní Comenius Gymnasium. Tato zkušenost se stala důležitým milníkem pro celý můj následující profesní život. V první řadě ovlivnila můj výběr studijního oboru. Díky Česko-německým studiím na Karlově univerzitě a univerzitě v Regensburgu se mi podařilo proniknout do problematiky vztahů mezi Českou republikou a Německem jak v teorii, tak i v praxi. Od té doby mě téma česko-německé spolupráce v různých formách provází.
Již v době studií mě nejvíce zajímala oblast regionálních projektů a partnerství, a to pravděpodobně proto, že jsem vyrůstala a v současné době žiji v příhraničním regionu na Šumavě, v malebném městě Sušice. Vím, že spoustu místních obyvatel je stále ještě ovlivněno příběhy svých předků o negativních událostech z doby druhé světové války, stejně jako na německé straně je často zmiňováno téma odsunu. Proto je důležité navázat kontakty mezi lidmi z obou stran hranice, aby se vlastní zkušeností mohli povznést nad případné předsudky a navázat mezi sebou nová přátelství.
Můj „revír“ 😊
A přesně o to jde v projektu Rok na hranici, do kterého jsem se zapojila v září tohoto roku. Mým plánem je částečně navázat na práci svých předchůdců a předchůdkyň, a zároveň mám spoustu svých nápadů na budoucí možné spolupráce. Především bych se chtěla zaměřit na spolky a organizace, které se zabývají činnostmi spojenými se Šumavou, kupř. tradičními řemesly, výlety do přírody, lyžováním, atd. Jsem velmi ráda, že mohu být součástí tohoto skvělého projektu a pevně doufám, že má účast v něm bude ku prospěchu všem. 🙂
Spojuje nás Šumava a občas se nevyhneme ani komunikaci se stejnými lidmi. Vždy nás potěší, když se můžeme setkat a vyměnit si své zkušenosti a dojmy. Proto jsme obě přijaly pozvánku na 8. ročník literárního festivalu „Šumava Litera“, který se konal od 14. do 19. listopadu 2022 ve Vimperku.
S aktéry festivalu jsme se obě již setkaly. Martina na autorském čtení v Plzni a Sára při přednášce v bavorském Ludwigsthalu. Nejvíc jsme se ovšem těšily na hlavní akci, a to samotný festivalový týden ve Vimperku.
Na festivalu jsou oceňovány knihy vydané v předchozím roce, které mají spojitost se Šumavou. Ceny jsou udíleny v kategoriích „Beletrie a poezie“, „Populárně naučné publikace“, „Výtvarné publikace“, „Nejlepší německojazyčná publikace o Šumavě“ a „Cena Šumava Litera“ za přínos k česko-německo-rakouské spolupráci. Porota dále rozhoduje o ocenění v kategorii „Šumava virtuální“ a vybírá autora, který vstoupí do „Síně slávy“, čtenáři pak mohou sami rozhodnout o ceně „Šumavská ozvěna“.
Více informací k jednotlivým cenám a oceněným knihám najdete na stránkách Šumavy Litery.
Samotné finále festivalu začíná v páteční podvečer zahájením vernisáže a poutavou talk show s Václavou Jandečkovou. Pokud jste dosud neslyšeli o Akci „Kámen“, můžeme Vám doporučit komiksovou knihu, divadelní představení či dokonce i výstavu do škol, a to jak do českých, tak i německých.
V sobotu může člověk od rána navštěvovat na festivalu nejrůznější výstavy, představení knih a v průběhu celého dne lze zavítat i na knižní trh. Udílení cen je pak hlavním bodem programu galavečera. A ten probíhá s veškerou noblesou – slavnostně nazdobené pódium, profesionální moderátor, hudební doprovod a to nejdůležitější – představení nominací a udílení cen. Komornější si tedy rozhodně představujeme jinak. Po oficiální části je k dispozici malé pohoštění a prostor pro společné rozhovory. Jsme zcela nadšené, tolik zajímavých a milých lidí na jednom místě! Festival naprosto předčil naše očekávání.
Jak je z programu festivalu a jeho doprovodných akcí patrno, organizátoři se snaží zahrnout do programu česko-německou tématiku a spolupracovat se spolky a organizacemi jak na bavorské straně, tak i v Rakousku. A zde je opět vidno, že je Šumava pojítkem a společným tématem i zájmem lidí na všech třech stranách hranice.
Pokud vás festival zaujal, máme pro vás dobrou zprávu! Další ročník proběhne v polovině listopadu ve Vimperku, ale již v létě se v rámci Bavorské zemské výstavy ve Freyungu uskuteční letní verze festivalu.
V případě, že Vás festival zaujal či jste dokonce napsali nějakou zajímavou knihu s tématikou Šumavy, budeme rádi, když se nám ozvete nebo se obrátíte přímo na organizátorky a organizátory festivalu Šumava Litera.
V rámci našeho programu si říkáme nadšenci a machři, je ale fakt, že česko-německá spolupráce a setkání by bez takovýchto lidí nemohla ani existovat ani pořádně fungovat. Tím nemáme na mysli nás v rámci programu, ale lidi, kteří se již roky a desetiletí angažují a mají zájem o kulturu vlastní i sousední země, kteří se rádi s ostatními podělí o své znalosti a nadšení a tím je zároveň inspirují. A takového nadšence vám zde dnes chceme představit.
Na začátku září jsme se my dvě – Martina a Sára – setkaly s Herbertem Pöhnlem a toto setkání bylo plné energie a velmi obohacující. Již několikrát se nám stalo, že někdo vyprávěl o konkrétních lidech – co všechno dělají, jak jsou aktivní, nedošlo však s nimi k osobnímu setkání a ani kontakt na ně nemusí být snadné najít. Tak tomu bylo i s Herbertem a jeho dobrým přítelem Edmundem.
Najednou prostě přišla ta chvíle, kdy se to stalo – naše cesty se zkřížily. Sára mi volá a říká, že získala kontakt na Herberta Pöhnla a že se chce s námi oběma setkat. To dává jasný smysl – jeho osobnost je spjata s Bavorským lesem stejně jako my dvě s našimi oběma regiony.
Jednoho slunečného dne jsme se tedy společně vydali do kavárny v městečku Regen. Nejprve nám Herbert vypráví, jaké byly po pádu železné opony jeho první cesty do Česka. Přitom si kladl otázku: „Jak vlastně vnímám své české sousedy?!“ Musel konstatovat, že ne příliš uznale, a proto začal znovu a od té chvíle se zajímal úplně o vše, hlavně pak o česko-německé vztahy. A z toho následně vznikly jeho projekty, o kterých dál vyprávěl, m.j. o výstavě v rámci projektu Setkání – Begegnungen, která již brzy poputuje ze Všerub do Laufu an der Pegnitz. Ptaly jsme se ho, jak zvládá všechno organizovat a financovat – z větší části buď sám, nebo za spoluúčasti svých přátel a známých – a kde tiskne obrazový materiál na výstavy? Doma ve sklepě. Tak tomu říkáme nadšení!
A co od nás vlastě čeká? Inspiraci, výměnu a také to, že se od nás dozví o různých česko-německých akcích a setkáních, aby tak získal a fotograficky zachytil nové dojmy pro budoucí projekty. Zároveň by potřeboval někoho, kdo by mu stál po boku jako žurnalista. Ve svých více než 70 letech si úkoly ve svých projektech rád rozděluje a dává tak šanci, aby se jiní od něj učili a byli s ním v intenzivním kontaktu. Plánů má tento výtvarný umělec každopádně na dalších nejméně 70 let.
Po tomto setkání se nám v hlavě honí spousta myšlenek. Tak nadšené a plné energie bychom chtěly být i za 40 let!
Celý česko-německý svět se v úterý 28. června potkal v zahradě Německého velvyslanectví v Praze. Pro mnohé, co se již nějakou dobu zabýváme spoluprací obou zemí, tento den připomínal skoro rodinné setkání. Jakmile člověk prošel branou Lobkovického paláce, začal maraton nekonečného potkávání, srdečného znovushledávání, smalltalků ale i velmi intenzivních a hlubokých diskusí na bilaterální témata.
Jak čas ubíhal, začala se i pro Rok na hranici otevírat témata, přibývaly kontakty a spustil se nekonečný vodopád nápadů a myšlenek jak s naším novým programem naložit a kde se pro nás skrývá největší potenciál pro rozvoj přeshraničních vztahů.
I pro můj region se za těch pár hodin vyrojila řada konkrétních projektů a nápadů, se kterými mohu v rámci Roku na hranici dále pracovat: Mám kontakty na mladé lidi u Domažlic – hodily by se Ti? Chci natočit video o historických okamžicích podél hranice – pomůžeš mi? Zorganizuju přeshraniční setkání pro rodiny s dětmi – najdeš mi partnera? Audioprůvodce po Českém lese – co si o tom myslíš? Mezinárodní festival na benzínce u Rozvadova – jak ho financovat?
Den otevřených dveří Německého velvyslanectví byl pro mnohé z nás prvním takto velkým setkáním po pandemii. Přesto bylo kde navázat, nebo spíš je kde pokračovat. Pojí nás totiž touha spojovat lidi, přispívat k setkávání Čechů a Němců a bořit hranice, které existují v našich hlavách.
Silva Gabreta nebo jinak řečeno geografická oblast, která zahrnuje regiony Šumava a Bavorský les, je nyní mým působištěm! Tento termín jsem slyšela poprvé, nikoli však naposledy. Setkala jsem se s ním ještě jednou – ovšem v literárním kontextu, ale o tom až později… Je zajímavé, co se všechno člověk dozví, když se přestěhuje do tohoto koutu země a aktivně objevuji okolí. Přestože do téhle oblasti jezdím a podnikám zde túry vlastně už od dětství.
Už několik týdnů poznávám a dívám se na „svůj“ region z jiného úhlu pohledu. Být v kontaktu s lidmi z regionu a zajímat se o to, co dělají, jak žijí a jak vnímají setkání a akce s dalšími lidmi i co jim chybí ve vztahu k lidem ze sousední země – to je můj denní chléb.
Jedno je jisté – vždy je co nového objevovat – takže zpět k Silva Gabreta. Termín, který mě během mé rešerše přivedl na literární festival „Šumava Litera“. Tento festival je sice přeshraniční, ale hned z webových stránek je patrné, že je populárnější na české straně. Že by skrytý potenciál a příležitost pro „Rok na hranici“? Na dotaz e-mailem nedostanu odpověď.
Naštěstí se v Plzni koná „festivalová ochutnávka“, a tak využívám příležitosti být u toho a navazovat kontakty. Můj plán se zdaří – na této inspirativní akci se setkám s Martinem Sichingerem, který je nejen úspěšným šumavským spisovatelem, ale také jedním z organizátorů festivalu.
Jeho výrok: „Tato akce měla smysl už proto, že jsme Vás mohli poznat,“ mě těší. Je to totiž jeden z mých úkolů – setkávat se s lidmi, navazovat s nimi kontakty a spolupráci. V tomto případě vše zní slibně a já s dobrým pocitem opouštím své rodné město a vracím se do „divočiny“ obou národních parků.
