Začalo to nenápadně – pár rešerší, pár telefonátů, sem tam pozvánka na nějakou místní akci. Ale kdo mě zná, ví, že když už se do něčeho pustím, tak naplno. A tak jsem se od dubna ponořila do česko-bavorského propojování – a nestačím se divit, kolik zajímavých lidí, nápadů a partnerství se začíná rýsovat.
Nejdřív jsem mapovala situaci na české straně – přeci jen tu bydlím, znám to tu a spoustu aktivních lidí potkávám i na návštěvách. Byla jsem na výstavách, regionálních snídaních, Mezinárodním dni jógy, v klatovské moštárně, v komunitní zahradě nebo na setkání knihomolského klubu 3K na dece. Všude jsem sbírala kontakty, představovala program Rok na hranici, nasávala inspiraci, získávala kontakty a nápady, jak propojit lidi z obou stran Šumavy. Konkrétní projekty a plánované akce si zatím nechávám pro sebe – protože kdo ví, jak se to všechno nakonec poskládá, jak nám to uzraje.
A hurá za hranice! Po všech těch českých dobrodružstvích na Domažlicku, Klatovsku a Sušicku mě teď čeká druhé dějství – vyrážím do Bavorska. Už ne naslepo, ale s jasným seznamem: kdo koho hledá, co by se dalo společně vytvořit a jak si u toho ideálně dát ještě kafe a kuchen. Těším se na Landesgartenschau ve Furthu, Česko-německé setkání žonglérů ve Waldmünchenu, na hudební školy a hlavně – na konkrétní lidi. Bavorského varhaníka, který si prý rád popovídá s kostelníkem ze Zelené Lhoty. Nebo učitele češtiny z Chamu, který by rád poslal studenty networkovat do Čech. Tak mi držte palce – a jestli znáte kohokoli z české nebo bavorské strany Šumavy, koho tušíte, že by myšlenka přeshraničního sousedství nadchla, napište mi. Jazyk ani kopce nás nerozdělí! Brzy se ozvu s dalšími zážitky z druhé strany hranice.
