Kdybyste si měli vzít na cestu, z které se možná nevrátíte, jen 50 kilogramů, vzali byste si figurky z betléma? Maminka pana Haidla to v roce 1946 při odsunu udělala. Sbalila čtyřletého Horsta, jeho staršího bratra, nejnutnější věci a pod dětské oblečení dala do krabice pod kočárek osmdesát figurek z domácího betléma.
Bůhví proč se tak rozhodla. Možná jí figurky připomínaly jejího muže, který byl ještě kdesi v cizině a který první z nich nakoupil v roce 1924, tedy přesně před sto lety, možná chtěla uchovat vzpomínku na společné Vánoce, které už nikdy neměly být „doma“.
Z Úterý/Neumarkt byla rodina Haidlových transportována do sběrného tábora v Chodové Plané, pak na západ do Wiesau a do Tirschenreuthu, kde pan Horst Haidl strávil zbytek života.
Potkávám ho v muzeu v Tirschenreuthu, kde právě probíhá výroční výstava jesliček. Stojíme přímo před těmi, které sám zhotovil. Stavbu rozsáhlého betlému zahájil v roce 2005 a od roku 2008 začal postupně doplňovat jednotlivé scény a dokupovat další figurky. Postavy v betlému pana Haidla nesou název „Grulicher Figuren“ a samotný betlém „Grulicher Krippe“. „Grulich“ byl německý název pro město Králíky na úpatí Orlických hor. Zde se na konci 18. století betlémářská tradice začala rychle rozvíjet, paradoxně díky josefínskému zákazu betlémů v kostelích. Když lidé nemohli u jesliček spočinout v místním kostelíku, přenesli si tento symbol křesťanských Vánoc do svých domovů. Poptávka po figurkách vzrostla v průběhu 19. století do té míry, že se výroba betlémů na Králicku stala jedním z nejčastějších řemesel. Figurky zaplavily nejen místní trhy, ale byly také hojně distribuovány po celé Evropě jako tzv. vídeňské zboží. Králická tradice skončila na počátku druhé světové války, ale ještě dnes se dají figurky sehnat na různých internetových aukcích a ve starožitnictví.
Tak je sehnal i pan Haidl a dnes má pravděpodobně největší sbírku těchto figurek v okresu Tirschenreuth. Na pozadí všech domků, oveček, muzikantů, Tří králů a hornické kapely před jeho rodným domem se vyjímá malba kostela sv. Jana Křtitele v Úterý. Siluetu namaloval jeho kamarád Erich Werner z Chodau/Chodova.
A je to tu znova. Společná historie. Ať chceme nebo ne. Doprovází nás… nebo alespoň ty, kteří jí chtějí naslouchat. Přejíždíme oboustranně hranice, abychom jí poznali. Starší generace stále s nádechem jisté trpkosti, mladší generace už často s pocitem dobrodružství.
