Sport může být víc než pouhý pohyb – vytváří komunitu a smazává hranice. Kdo sdílí stejnou vášeň, nepotřebuje společná slova. K prolomení ledů postačí dokonce i prosté „Jak se jmenuješ? „Wie heißt du?“. Zvláště po dlouhých omezeních spojených s covidovou pandemií, během nichž bylo přerušeno mnoho přeshraničních kontaktů, jsou taková setkání opět velmi přínosná. V tomto smyslu si také lyžařské kluby v Horní Lužici daly za cíl znovu navázat utlumené kontakty a oživit stará přátelství.
Sportovní kluby z Horní Lužice měly vždy zájem o závody v českých Jizerských horách, kde jsou v zimě sněhové podmínky často spolehlivější než u nich doma v Žitavských horách. Tak vznikla myšlenka se nejenom účastnit závodů, ale také vytvářet skutečné společné zážitky. Sportovní kluby z Bertsdorfu a Janova uspořádaly dva společné tréninkové kempy: na podzim s tréninkem přespolního běhu v Olbersdorfu a v zimě lyžařské soustředění v Bedřichově.
Kemp zaměřený na přespolní běh v Olbersdorfu začal za nepříznivého počasí. Zatímco na mnoha místech hledali lidé ochranu před silným deštěm, 30 odhodlaných dětí a jejich trenéři byli připraveni zahájit první společný trénink. V plánu byl běžecký trénink ve volné přírodě: přes louky, do kopce a zase kopce až k Olbersdorfskému jezeru, kde na účastníky čekala různá dovednostní cvičení na nové pumptrackové dráze. Počasí však tento plán zhatilo.
Místo toho se během chvíle stala tréninkovou arénou hala základní školy v Olbersdorfu. Díky kreativní organizaci se hala proměnila v živé a všestranné tréninkové místo. Po uvolněném kole míčových her na zahřátí čekala na mladé sportovce různá stanoviště: zde mohli trénovat vytrvalost, sílu a koordinaci. Jedním z highlights bylo stanoviště s profesionální laserovou puškou na biatlon, které nabízelo zcela nový zážitek. Zbyl také čas na další hry a zábavu, takže odpoledne uběhlo jako voda.
Když konečně déšť ustal, vyrazili účastníci nakonec ven. Vláčkem se dostali zpět do Olbersdorfu, kde už bylo připraveno vše na grilování. Žádný táborák, ale útulné místo s grilem pod zastřešenou terasou – a s napínavým zápasem ve stolním tenisu, který ukázal, že energie dětem ještě zdaleka nedošla.
Co jsme se tento víkend dozvěděli? Že počasí nerozhoduje o tom, jestli se budeme bavit, nebo ne – to určujeme jen my sami. Nadšení, flexibilita a týmový duch ukázaly, že sportovci drží při sobě i v těch nejnepříznivějších podmínkách. Déšť smyl hranice, které známe z map. Právě v těchto výjimečných chvílích nejsou důležité medaile nebo nejlepší časy, ale pocit sounáležitosti, který zůstává, a radost, že jsme mohli společně zažít něco výjimečného.
