Letošní léto mě zavedlo na několik událostí, které ukazují, jak pestrá může být česko-německá spolupráce.
Společné muzicírování v Jöhstadtu
Jedno z nejpříjemnějších překvapení pro mě byl Mitsingabend v Jöhstadtu. Každých šest týdnů se v malebném stavení u Patricka a Katji scházejí Češi a Němci, aby spolu zpívali a hráli. Nejde o koncert, spíš o večer, kdy se publikum promění v účinkující a radost vzniká přímo na místě. Když jsem dorazila, právě se zpívala irská balada – přinesl ji sem Ir, který už čtvrt století žije v Annabergu – a hned poté zazněla česká lidová píseň Já mám malovanou vestu. Jeden z účastníků mi podal bubínek, a tak jsem se zapojila nejen zpěvem. Byla to drobná, ale silná připomínka, že hudba hranice skutečně nepotřebuje. Na další setkání si už vezmu kytaru – atmosféra k tomu přímo vybízí.
Erzgebirgische LiederTour: vandrování krušnohorskou krajinou s hudebními zastávkami na trase
Neméně zajímavý byl LiederTour mezi Hirtsteinem a Přísečnicí, letos už v patnáctém ročníku. Šestnáctikilometrová trasa vedla přes lesy, louky a vesnice v Krušných horách, a na deseti zastávkách hrálo devatenáct hudebníků a skupin – od tradičních písní až po swing a improvizace. Díky shuttle busu mezi Steinbachem a Satzungem se mohli zapojit i ti, kdo nechtěli ujít celou trasu. Oceňovala jsem klidnou a přátelskou atmosféru: lidé se zastavovali, naslouchali, povídali si a společně trávili den. Byla to ukázka, jak lze propojit hudbu, pohyb a krajinu – a zároveň vytvořit prostor, kde se Češi a Němci přirozeně setkávají.
Hornická tradice v Novém Zvolání
Zcela jiný charakter mělo Setkání horníků v Novém Zvolání, které se konalo 30. srpna 2025 pod záštitou města Vejprty. Horníci dorazili v tradičních uniformách, v kostele proběhla slavnostní mše a doprovod nechyběl v podobě kapely a stánků s občerstvením. Bylo inspirující sledovat, s jakou péčí místní i hosté udržují hornické tradice a jak se tato událost stává místem, kde se setkávají české a saské spolky. Uvědomila jsem si, že hornictví tu stále žije – nejen v paměti regionu, ale i v současné kultuře.
Den plný tradic, hudby a historie
Na začátku září jsem zavítala také do Marienbergu na Holzmarkt – tradiční slavnost dřeva. Náměstí zaplnily stánky řemeslníků, vzduchem se nesla vůně čerstvě hoblovaného dřeva a z pódia hudba. Kováři, řezbáři i tvořivé dílny pro děti připomínaly, že řemesla mají v regionu pevné kořeny. Nechyběly ochutnávky místních specialit ani komentované prohlídky kostela s možností vystoupat na věž. Sama jsem si našla chvíli klidného posezení u Linsensuppen a přitom nasála atmosféru města. Den jsem zakončila v muzeu Pferdegöpel Rudolphschacht, kde sestup do šachty nabídl autentický pohled na dobu, kdy těžba formovala krajinu i životy lidí.
Dobrodružství, táborák a nová přátelství
Vyvrcholením léta bylo první setkání českých a německých skautů. Skupina z Klášterce nad Ohří se potkala se skautem Fangornem z Drážďan při společné výpravě do Tiských stěn. Po prohlídce skalního města následovaly hry, krátký výlet a v místní restauraci nechyběl oblíbený smažený sýr. Večer jsme společně uvařili fazolový guláš, ke kterému patřily táborové hry a povídání. Přenocování pod širým nebem dodalo akci opravdovou skautskou atmosféru a naznačilo, že jde o začátek spolupráce, která může pokračovat i v budoucnu.
Léto tak přineslo pestrou mozaiku zážitků – od hudby přes tradice až po skautské dobrodružství. Pro mě to byla příležitost poznat region z různých úhlů a potvrzení, že i zdánlivě malé akce dokážou spojovat lidi a otevírat nové cesty k porozumění.
