Netajím se tím, že miluji aktivní pobyt v přírodě a stejný entuziasmus, který mám pro česko-německé vztahy, mám i pro amatérský sport. Naprosto ideální kombinací je, když mohu běhat příhraničím a objevovat nová místa. K tomu přímo vybízelo místo, na kterém jsme strávili naše třetí týmové setkání v Kühnaide. Hned vedle Atelier Kühnhaide prochází státní hranice. Zkrátka setkání týmu „Roku na hranici“ jak má být!
Stejně tak se netajím ani tím, že nejsem žádné ranní ptáče, ale jediná možnost poznat okolí byla brzy ráno. Je to tedy výzva, kterou přijímám a nelituji toho! A už během prvních metrů vnímám paralelu k mému dvouletému angažmá v programu „Rok na hranici“.
Peláším neznámou cestou a čas před naší společnou poradou běží a já se musím rozhodnout, jakou cestou se vydám. Stejně tak jsem stála před rozhodnutím před necelými dvěma lety v rámci našeho programu – jakým směrem se vydám, na jaké cílové skupiny se zaměřím a čeho bych ráda v rámci propojování spolků, institucí i jednotlivců ráda dosáhla? To vše bylo jen na mě, skvělá příležitost, volnost a také experiment, ale s omezeným časem jednoho roku, což zpětně kvituji. Nebyl čas ztrácet čas, a přesto se uskutečnilo několik česko-německých výměn a pomohla jsem k navázání nových kontaktů, které dodnes fungují. Některé kontakty přinesly ovoce až v průběhu druhého ročníku. Je to jako ve sportu, výsledek také není vidět hned.
Co je ale okamžitě vidět je to, že jsem opominula jednu skutečnost, a to stáhnout si offline mapu. No jo, nejsem ve svém regionu v Bavorsku, ale už v Sasku a můj běh se pro mě stává takovým orienťákem – rozhlížím se a hledám, kudy vede správná cesta. Další krásné přirovnání k „Roku na hranici“, které mě napadá. Člověk musí mít oči otevřené, neustále se rozhlížet a když objeví nějakou indicii a setká se se zájmem o sousedské vztahy, o kulturu či sousední jazyk nebo jen hledá „parťáka“ se stejnými zájmy a aktivitami na druhé straně hranice, tento zájem podpořit a ideálně pomoci takového partnera najít. Někdy to jde snadno a někdy je to trochu výzva, díky které máme možnost vyjít ze své komfortní zóny a získat rozhled v naprosto nových směrech. Je to jen na nás, máme naprostou volnost.
A když zůstaneme u těch výzev a poznávání, i já dnes obojí zkombinuji – takhle nezvykle po ránu, v novém prostředí, více kilometrů, než jsem zvyklá a částečně bez mapy probíhám nádhernou krajinou jak na české, tak na německé straně. Sama pro sebe si říkám, že to hezky uceluje konec mého blížícího se angažmá v tomto programu přímo na česko-německé hranici.
Fakt, že se druhý ročník programu chýlí ke konci, je ale dobrou zprávou pro ty z vás, kteří ještě váhají s tím, se do programu přihlásit. Šance ještě je, termín je totiž prodloužen do 7.4.!
