Když jsem na podzim znovu vyrážela přes hranice, už to nebylo naslepo. V diáři jsem měla konkrétní jména, v telefonu zprávy od lidí z obou stran Šumavy a v hlavě spoustu nápadů, které čekaly na správné propojení. Rok na hranici se pro mě postupně proměnil z mapování terénu v něco mnohem živějšího – v sérii setkání, která začínají nést první plody.
Cham: kde se potkali novocirkusáci a žongléři
Jedním z nejsilnějších momentů posledních měsíců bylo setkání české novocirkusové skupiny Los Círculos z Dešenic u Nýrska s žonglérskou skupinou Ball-Move kolem Franze Bauera z Chamu. Když jsme v Klatovech na podzim roku 2025 na naší první schůzce sedali ke stolu, bylo tehdy ve vzduchu ještě cítit lehké napětí – takové to klasické „uvidíme, jestli si sedneme“.
Stačilo ale pár minut rozhovoru o tréninku, vystoupeních a zkušenostech z akcí a atmosféra se úplně proměnila. Najednou se řešily společné projekty, možné rezidence i další návštěvy. Hned po novém roce zajela dešenická skupina poprvé za žongléry do Chamu, kde si navzájem dali 2 workshopy: ženy z Los Circulós naučily žongléry základní manipulaci s poi, žongléři a žonglérky zase českým novocirkusačkám ukázaly, jak zkrotit míčky pomocí Franzovy techniky Ball-Move.
Od té doby jsou obě skupiny v kontaktu a další setkání se chystá tentokrát na české straně. Franz Bauer a jeho parta byli ze skupiny Los Circulós tak nadšení, že ji rovnou pozvali na květnovou česko-německou akci do Waldmünchenu, kde vystoupí s fire-show. V hloubi srdce cítím, že tohle je přesně ten typ propojení, kvůli kterému Rok na hranici vznikl.
Furth im Wald: stará celnice, nový kulturní prostor
Jinou energii jsem zažila ve Furth im Wald. Místní rodačka Stefanie Heiduk se sem vrátila po desítkách let a postupně tu oživuje bývalou celní budovu u vlakového nádraží – místo, kde dřív lidé řešili hranice administrativně, se dnes mění v prostor pro umění a setkávání.
Na jaře tam se Stefanie plánujeme česko-bavorskou výstavu výtvarnice Lucie Koželuhové. Původně měla proběhnout už před Vánoci, ale kvůli vysoké vlhkosti v prostoru jsme ji museli na poslední chvíli odložit. Trochu zklamání, ale zároveň dobrá připomínka, že podobné projekty mají prostě vlastní tempo a není vždy dobré spěchat.
Vedle výstavy tu chystáme na Zelený čtvrtek velikonoční workshop malování kraslic pro české i bavorské rodiny a diskutujeme i o delší umělecké rezidenci pro tvůrce z příhraničí.
Networking, který nekončí vizitkou
Velká část mojí práce se pořád odehrává i na setkáních nejrůznějšího formátu – na konferencích, jazykových akcích, regionálních networkinzích. V posledních měsících jsem měla možnost představit Rok na hranici v Klatovech na setkání dobrovolníků, na setkání aktivních žen z Plzeňského kraje nebo na akcích kolem destinační společnosti Šumava žije.
Typický scénář? Nejprve krátké představení projektu, pak rozhovor na procházce nebo u kávy, výměna kontaktů a často ještě večer zpráva: „Můžeš mě přidat do té vaší WhatsApp skupiny Grenzüberschreiter?“
Naše WhatsApp skupina se postupně stává takovým malým přeshraničním obývákem – lidé tam sdílí akce, nápady a občas se díky ní potkají i osobně.
Když do plánů vstoupí realita
Ne všechno jde hladce. Lednové setkání českých a bavorských rodin jsme museli zrušit, protože jsem těsně před akcí onemocněla – a onemocněla i kolegyně, která mi měla pomáhat s organizací.
Byla to nepříjemná zkušenost, ale zároveň užitečná. Ukázala mi, jak moc některé aktivity stojí jen na mé energii. Teď víc pracuji na tom, aby se organizace rozprostřela mezi více lidí a projekty byly stabilnější. Podobně se posouval i termín česko-bavorského „štamtiše“ ve Zwieselu. Nakonec jsme ho přesunuli na únor – někdy prostě sladit kalendáře přes hranici trvá déle, než by člověk čekal.
Účast na štamtiši byla ale hojnější, než jsem očekávala. Předem se mi nahlásilo osob 10, na místo jich dorazilo 25. Sešly se tu muži a ženy od Freyungu až po Cham a od Sušice až po Chodsko, věkově od vysokoškolských studentek až po seniory. Jestli bych měla jmenovat jeden z nejkrásnějších pracovních zážitků během mého Roku na hranici, tohle setkání by tam bylo na 100 %. Tolik krásných česko-bavorských propojení, nových přátelství a nechuti ze štamtiše odejít, jsem ještě nezažila.
Další nečekaná propojení
Vedle kulturních projektů se objevují i další zajímavé linky:
možné zapojení bavorských herců do připravovaného filmu s česko-bavorskou tematikou,
plánované koncerty českých hudebníků v Bavorsku a naopak,
spolupráce jogínek z obou stran hranice na Mezinárodním dni jógy v Klatovech.
Co bude dál
V nejbližších měsících mě čekají další štamtiše, workshop kraslic, příprava výstavy i pokračující práce s komunitou rodin z obou stran hranice. A také další networkingy, protože bez nich by téměř žádná z těchhle věcí nevznikla.
Zároveň by měl na jaře vyjít článek o projektu v informačním listu Ackermann Gemeinde a naskytla se mi i nabídka zmínky v připravované knize o osobnostech příhraničí od Herberta Pöhnla – což beru hlavně jako ocenění celé myšlenky přeshraničního sousedství.
Jedna věc, která se mi potvrzuje pořád
Čím víc času na hranici trávím, tím víc vidím, že největší bariéry nejsou jazyk ani vzdálenost. Jsou to spíš obavy udělat první krok. Jakmile se lidé potkají osobně, většina těch pomyslných hranic docela rychle mizí. A přesně proto má smysl v tom pokračovat.
