Krásné květnové ráno. Míříme z německého a českého příhraničí do středobodu dění. Praha nás vítá stovkou věží a stovkou jazyků. Už dlouho bystřím na ten německý. Člověk si tu připadá hned jak vystoupí z vlaku nějak víc evropsky, multikulturně, brány možností dokořán. Ale možná je to jenom zdání – u nás se zase volněji dýchá. U nás – na území mezi dvěma světy, kde se mluví jiným jazykem a přesto toho máme tolik společného!
Je nás šest a máme v plánu „to společné“ najít a podpořit. Druhý ročník roku na hranici začíná.
Klíčovým slovem, které na našem prvním setkání opakovaně padá je „neue Wege“/nové cesty.
Přemýšlíme, co se pod tímto mottem může všechno skrývat. Od převratu už se toho na poli česko-německé spolupráce udělalo opravdu hodně, je těžké najít něco neotřelého, něco, co ještě jiné nenapadlo…
Nebo snad přece? Co cesta nového prezidenta Pavla na příhraniční festival „Týdny přátelství“ v Selbu na motorce? Co poesiomaty, recitující básně na zapomenutých místech v Sudetech, která dnes znovu ožívají? Všechno to zní velkolepě a krásně, ale je to vlastně stejně důležité jako setkání klubů deskových her nebo malých včelařů…
Tak uvidíme, kam nás cesty povedou.
Cesty dlážděné, pěšinky, i cesty do nebe … všemi teď půjdeme. Přidejte se!
