Ve svém blogu věnovaném muzeím v oblasti Trojmezí jsem konstatoval: nejedná se o žádné fiktivní ideální typy, ale o „skutečné lidi“, kteří se každý den s nadšením „starají o chod“ mnoha zajímavých a živých muzeí. Jak můžeme podpořit jejich vzájemnou výměnu? Motivovat je, aby se častěji navzájem informovali o aktuálních projektech a plánech do budoucna? A možná je dokonce povzbudit ke společným aktivitám. První zjištění bylo jasné: řada témat a forem zprostředkování, ale také spousta výzev je pro muzea na obou stranách hranice podobná nebo stejná. U jednotlivých rozhovorů a kontaktů se opakovaně ukazovalo zjištění číslo dva: zájem o „ty druhé“ je velký. V množství každodenních úkolů se však nejeden pokus o navázání kontaktu nezdaří nebo uvízne na půli cesty. A covid se pak postaral o zbytek. Náš plán byl proto rychle na světě: prostě všechny pozveme. Společně s Kamilou Jůzlovou z Tachovska – Horní Falce pořádáme malá otevřená setkání pro muzejníky z regionů ve vybraných institucích – samozřejmě s rovnoměrným zastoupením všech tří regionů. Nyní, po druhém setkání – tedy v podstatě v poločase – je čas na malou průběžnou bilanci.
Setkání zahájilo Saské muzeum lázeňství v Bad Elsteru 14. března. Je umístěno v prostorné Kunstwandelhalle v lázeňském parku. Působivá a příhodná kulisa pro zahájení. Naše pozvání přijalo 35 odborníků z různých institucí: od malých městských muzeí přes regionální muzea, Historický park Tachov-Bärnau, hrady a velké instituce, jako je Porzellanikon, státní muzeum porcelánu v Bavorsku. Takové setkání však není zajímavé jenom pro muzea. Nechyběli ani zástupci kulturního centra, památkového úřadu v Lokti či místního historického spolku. Stephan Seitz ze společnosti Churchsächsische Veranstaltungs GmbH, která provozuje stálou expozici, provedl výstavou s odborným výkladem a zjevnou hrdostí. Paní Nová nejen tuto část setkání bravurně tlumočila. Jednou někdo řekl, že nejlepší výsledky na konferencích se dosahují o přestávkách. Tak tomu bylo i u nás. U kávy se začaly tvořit skupinky. Jazykové bariéry byly překonány. A pokud nějaké zůstaly, tak jsme s paní Novou jednoduše vypomohli. Muzejníci nikdy nemají čas, a přesto vždy rádi dlouze hovoří o své práci. O to víc překvapilo, že se všichni drželi zadání představit svá muzea v pouhých třech minutách. Při takovém počtu účastníků není divu, že prezentace stejně zabrala většinu času. Úvodní setkání pak bylo rychle u konce. Někteří si naštěstí dodali odvahy a během přestávek zanechali na flipchartech nápady a návrhy na pokračování.
Pokračování následovalo 25. dubna v Porzellanikonu v Hohenbergu – jednom ze dvou sídel tohoto velkého muzea. Druhé, se zaměřením na průmyslovou výrobu, se nachází v nedalekém Selbu. V Hohenbergu se setkání konalo uprostřed vitrín s nádhernými uměleckými kousky z 20. století. Kurátorka, paní Petra Wernerová, nám tyto a další skvosty porcelánového umění z průběhu staletí představila s velkou odborností a přidala několik postřehů k muzejní práci. Prohlédli jsme si také krátkodobou výstavu „Šachy a porcelán“. Ta na 25 účastníků očividně zapůsobila a strávili by na výstavní ploše o rozloze 2 000 m2 mnohem více času, bylo ovšem nutné „přinutit“ je k přestávce na kávu. Při té se nám naskytl známý obrázek: někteří se těšili z opětovného setkání, jiní se konečně seznámili. Opět všichni velmi disciplinovaně představili své instituce a aktuální projekty – tentokrát s malým speciálním úkolem, který zněl: Jaký je váš vztah k porcelánu?
Stále častěji se však diskutovalo i o naléhavých aktuálních otázkách: Jakým způsobem lze zřizovatelům a odpovědným politikům přiblížit požadavky na moderní výstavy? Jaké šance mají přeshraniční projekty? Měli bychom se nejprve lépe poznat, nebo rovnou rozvíjet společné projekty? Jak můžeme vytvořit základnu pro pravidelné výměny? Otázky za otázkami, které si s sebou vezmeme na třetí networkingové setkání 6. května, které se uskuteční v prostorách poutavé výstavy o soužití Čechů a Němců v Plesné.
