„Pro koho to vlastně všechno děláme?“ Tuto více než oprávněnou a zcela zásadní otázku si klademe stále znovu, a to nejen v rámci programu Rok na hranici. Všichni, kdo na otázku ohledně cílové skupiny odpovídají konkrétněji než „tak nějak pro všechny“, se snaží zjistit více o potřebách a motivaci lidí, které oslovují. Vzdělávací instituce, stejně jako marketingové společnosti a organizace cestovního ruchu, stále častěji využívají metodu persony. Ta spočívá ve vytváření archetypů uživatelů s určitými charakteristikami a osobnostními rysy, očekáváními, cíli a potřebami. Jsou jim přiřazena jména, tváře a individuální životopis, aby s nimi bylo možné vést fiktivní rozhovor.
Například Danny S. (32) z Norimberku tráví každoročně letní dovolenou se svou přítelkyní Judith a jejich osmiletým synem ve Smrčinách (Fichtelgebirge). Mladá rodina má přitom největší zájem o venkovní aktivity a gastronomii. Patří k adaptivně-pragmatické cílové skupině, flexibilní, kosmopolitní a digitální. I přes zaměření na výkon a vysokou míru flexibility by u této skupiny neměla být opomíjena zábava, pohodlí a komfort.
Regina S. (54) z Drážďan se naopak zajímá spíše o umění a kulturu. Diplomovaná geoložka spojuje liberální postoje s kritickým pohledem na svět a cílem seberozvoje, typickým pro liberálně-intelektuální prostředí.
Pojďme ji na její dovolené kousek doprovodit. Po loňské cestě po Jižní Americe tentokrát stráví jarní prázdniny v saském Fojtsku (Vogtlandu). Všichni její předkové pocházejí z vesnice Liebenstein, nyní Líba, mezi Hohenbergem an der Eger a Františkovými Lázněmi. Když se Regina a její partner Rainer vydávají hledat stopy svých předků – a zde předjímáme kvintesenci této malé myšlenkové hry – nerozlišují, na které straně hranice, v jakém bavorském správním obvodu nebo v které spolkové zemi se ocitnou. Všude na své cestě nacházejí muzea, památníky a akce, které je zvou na cestu zpět v čase. Samozřejmě kromě pondělí, kdy je většina muzeí na obou stranách hranicemi zavřená. Hrad Loket mezi Sokolovem a Karlovými Vary je chvályhodnou výjimkou. Rainerovi se při pohledu na vystavený porcelán rozzáří oči, protože právě porcelán je jeho oblíbené téma. Návštěva obou sídel Porzellanikonu, Státního muzea porcelánu v Hohenbergu a Selbu je pro něj proto v úterý naprostou nutností. Za návštěvu stojí také Tannenberg, ukázkový důl s více než 600 metry chodeb, kde se železná ruda těží již od 15. století – koneckonců, Regina a Rainer jsou odborníci.
První polovina dovolené je už téměř u konce, když se Regina s Rainerem odváží odkrýt téma historického Chebska, každodenního života, útěku a odsunu. Ústřední institucí regionu je Egerlandské muzeum v Marktredwitz. V jeho prostorách se nachází typická selská světnice – na gruntu Milíkov (Miltigau), který je pobočkou chebského muzea, lze pak navštívit celý statek – a dále pak představuje česká lázeňská města a lázeňství, stejně jako Saské lázeňské muzeum v Bad Elsteru a Městské muzeum ve Františkových Lázních.
Následuje výstava na téma vyhnání od roku 1945. Rok 1938 ovšem není v Egerlandském muzeu vůbec zmíněn. Soužití a konflikty před rokem 1938 a po něm jsou ústředním tématem nové výstavy v Plesné (Fleißen) u Bad Brambachu. Vznikla v rámci přeshraničního projektu s městem Erbendorf: Muzeum Flucht – Vertreibung – Ankommen (Útěk – odsun – příchod) a zaměřuje se na historii města i jeho současnost s pohledem zaměřeným na útěk a migraci. Tzv. „Grenzlandheimatstubenu“ na půdě starého hrázděného statku v Bad Neualbenreuthu jsou zavaleny relikviemi a památkami ze staré vlasti a působí jako z úplně jiných časů. V současné době jsou tak nově zpracovávány.
A v Sasku? V městském muzeu v Auerbachu je stálá expozice věnovaná osudům vysídlenců v saském Vogtlandu. Na zámku Voigtsberg v Oelsnitz se dozvědí, že se na příští rok připravuje výstava o roli zámku jako místa příchodu „vysídlenců“.Výběr je velký, ale perspektivy jsou velmi rozdílné, uvědomují si Regina a Rainer, stejně jako my při formulaci našeho druhém závěru. Detektivové minulosti, fiktivní ideální typy i skuteční lidé nejenže v tomto vzrušujícím kraji, v příhraničním trojúhelníku Bavorska, Saska a Česka, nacházejí nesčetné stopy a relikty historie, ale stojí i před zásadní otázkou, jak se s ní vypořádat.A ti, kteří „dělají muzea“ – zaměstnanci, ředitelé a mecenáši této bohaté muzejní krajiny? Nejsou to ideální fiktivní typy, marketingové persony. Jsou to dědicové, tvůrci a zprostředkovatelé. Do společné historie přinášejí nejrůznější pohledy a zkušenosti a dělí se o ně – i na čtyřech networkingových setkáních na jaře 2024, podpořených v rámci programu Rok na hranici. Ale o tom až později!
