Už od prosince 2022 unáší chebské divadlo své diváky do světa pohádek: „Bylo nebylo za devatero horami“. Vypravěč a moderátor Kájen provází diváky pěti českými pohádkovými klasikami v moderním hávu a znovu a znovu zapojuje publikum. Daří se mu to zatím skvěle.
Moje předchůdkyně v tomto programu, Iva Ellrodtová, již navázala kontakt mezi chebským divadlem a divadlem Rosenthal v Selbu. Viz její blog z 16. 3. 2023. Na začátku roku 2024 konečně nadešel čas: v neděli 7. ledna je v Selbu uvedena hra „Bylo nebylo…“ v česko-německé verzi. Kájen oslovuje diváky převážně německy, ale dialogy jsou někdy v jednom a někdy v druhém jazyce. To umožňuje divákům sledovat děj a přitom získat cit pro hranice dvojjazyčnosti. Následující pondělí 8. ledna je pak na programu speciální představení a krásná ukázka toho, jak mohou vypadat setkání, když se sejde všechno dobré:
Když vstoupím do sálu Rosenthalova divadla, přivítá mě zvuk více než 250 dětských hlasů. Každé zúčastněné škole ze Selbu a Aše je přidělena jedna řada sedadel. Po obligátních úvodních proslovech je čas přejít k věci: Simona Pöder Innerhoferová a Christoph Mauerer z TANDEMu přivádějí divadlo do varu. Oba jazykoví animátoři rychle přizpůsobí svůj koncept menším skupinám: jednou se prosím otočte a představte se v cílovém jazyce: Ahoj, já jsem… Ahoj, já jsem… Nechybí ani pohyb. Ze slavné taneční scény „I like to move it, move it“ z animovaného filmu Madagaskar se stane I like to mluv it, mluvit. S písničkou „Fliegerlied“ Tima Toupeta si lze při hře a tanci vyzkoušet a zapamatovat nová slova.
Na česko-německém divadelním dni nastává poločas: „Velmi mě dojalo, jak byli žáci otevření a zvědaví jeden na druhého. Okamžitě si vyzkoušeli nová slovíčka a fráze, které se naučili,“ vzpomíná Eva Wolff Fabris na polední přestávku, během níž bylo foyer „jejího“ divadla zaplaveno hladovými dětmi. Na dvou stanovištích nejedly jen vydatné bavorské svačiny. Také se družily a zapojovaly do konverzace.
Když zazvoní potřetí, konečně nasává ten dlouho očekávaný okamžik: divadlo! Ticho však netrvá dlouho a ani by nemělo. „Tak co,“ volá Kájen do publika, „má tahle pohádka zůstat, nebo ne?“ „Anoooooo“ nebo „Jaaaaaa“ – žádná z pěti pohádek nezklame nadšené publikum. Děti okouzleně sledují děj, ale také hlasitě reagují, když jsou osloveni. Když do hlediště vletí „Peníze“, nikdo nezůstane sedět v klidu. Sedmdesát pět minut představení doslova uteče jako voda.
Řady divadla se pomalu vyprazdňují teprve tehdy, když už je opravdu čas k odjezdu. Každý dostane od divadla Rosenthal dárkovou tašku, kterou si může odnést domů.
Jak byste to shrnula, paní Wolff Fabris? „Doufám, že česko-německý divadelní den posílil evropskou spolupráci. […] Přes všechny jazykové rozdíly se při přípravě ukázalo, že žáci v Aschi a Selbu znají stejné pohádky. Existují kulturní podobnosti, které nás spojují. Zejména pohádky prozrazují mnoho o příslušné kultuře. Bylo také vzrušující zjistit, zda dvojjazyčná hra skutečně dokáže oslovit obě jazykové skupiny. Žáci – čeští i němečtí – se aktivně zapojili do interaktivní hry divadla Eger. Tento projekt měl přenést myšlenku přátelství bavorsko-českých týdnů přátelství do roku 2024. Chtěli jsme tím povzbudit zvědavost o sousedy a podpořit zábavu v komunikaci, a to i nad rámec slov.“
A můj závěr? Takto může vypadat ideální česko-německé setkávání a spolupráce. Především to znamená, že všichni aktéři a instituce spolupracují a přispívají tak k úspěchu setkání. První kontakt? Zprostředkovaný v prvním roce „Roku na hranici“. Jazyková animace TANDEM Koordinačního centra pro česko-německé výměny mládeže (Regensburg/Plzeň). Cestu a organizaci sponzorovalo Euregio Egrensis Arbeitsgemeinschaft Bayern za podpory starostů měst Selb a Aš. A samozřejmě v mém hledáčku zůstává chebské divadlo a divadlo Rosenthal v Selbu. Koneckonců tato úžasná akce byla jen startovním signálem, že ano, paní Wolff Fabrisová? „Podobných projektů by mělo být v budoucnu více, protože vzhledem k tomu, že se mateřské jazyky značně liší, je třeba do komunikace v příhraničních regionech aktivně investovat.“ V tom má tedy pravdu!
