BLOG č. 18

Ke sblížení německé a české mládeže není potřeba mnoho prostoru

Jestli jsem se jako česko-německý nadšenec nejpozději během Roku na hranici něco naučil, tak to, že zejména děti a mladé lidi z venkovského pohraničí je většinou těžké nadchnout pro velké interkulturní aktivity a projekty. Úplně jiné to ale je, zejména o Vánocích, když se odpoledne uspořádá jednoduché, útulné setkání, kde nechybí dobré jídlo a dárky. A tak pan Bach, ředitel Centra mládeže v Großschönau, a děti z jeho centra bez ostychu jednoduše pozvali na 20. prosince několik nových kamarádů z Domu dětí a mládeže ve čtyři kilometry vzdáleném Varnsdorfu na vánoční večírek, který si sami naplánovali.

V Großschönau se dobře postarali o kulinářské pohoštění a dokonce sami uvařili teplé jídlo (hrnec s těstovinami je v pozadí obrázku těžko rozeznatelný).

Vzhledem k tomu, že Centrum mládeže v Großschönau v současnosti stále sídlí v malém obchodě a kancelářských prostorách, mohlo na vánoční setkání přijet maximálně pět mladých lidí a jeden dospělý vedoucí z Varnsdorfu. Ti mladí lidé, kteří nakonec přišli, byli ale o to srdečněji přivítáni. Nakonec pro ně byly nakoupeny i dárky navíc a talíře s chlebíčky a výborným teplým hrncem se zeleninovými těstovinami, které pan Bach pro účastníky připravil. Po příjezdu české mládeže, které pan Bach věnoval několik slov na uvítanou, se nejprve společně najedli a po několika šachových či fotbalových soubojích na hrací konzoli se rozdaly vylosované malé dárky. Navzdory nevelkému prostoru byli všichni spokojení a jednalo se o příjemně neformální setkání. Pro případná další setkávání v příštích letech však dojde ke zlepšení prostorových podmínek, jelikož se místo setkávání mládeže přesune do bývalé nádražní restaurace v nádražní budově v Großschönau.

Ani ve dvojici nedokážou čeští mladíci porazit zkušeného vedoucího německého centra mládeže. Možná se však brzy naskytne příležitost k odvetě.

Ale jak k tomuto krásnému vánočnímu setkání vlastně došlo? Kontakt s lidmi z Großschönau vznikl prostým telefonátem, vedoucí střediska mládeže byl okamžitě otevřený společným aktivitám– jak sám od začátku hezky říkal – s novými českými přáteli a také hned nabídl, že dá vlastní prostory nebo dokonce zahradu k dispozici pro letní tábory nebo jako základnu pro výlety do regionu. Takoví lidé mají pro Rok na hranici cenu zlata, protože vždy můžete oslovit potenciální partnery na druhé straně hranice s konkrétní nabídkou.

Partneři z druhé strany hranice by podle představ obyvatel Großschönau neměli být příliš daleko, aby se mohli během týdne odpoledne nebo večer rychle navštívit. Pohled tedy zamířil rovnou do sousedního Varnsdorfu, který je od Großschönau co by kamenem dohodil. Pan Bach má zálibu v šachu a vzpomněl si, že ve sportovním klubu ve Varnsdorfu existoval šachový oddíl mládeže, s nímž byl před lety také v kontaktu, ale který časem zanikl. Tak jsem začal hledat a po chvíli jsem jako zázrakem našel pana Halbu, který pracuje ve varnsdorfském domově mládeže a zároveň vede šachový oddíl sportovního klubu Slovan Varnsdorf.

Nakonec se ukázalo, že se s panem Bachem zná také z dřívějška z krajské šachové partie, ale kontakt už zkrátka několik let neexistoval. I jeho to okamžitě zaujalo, a tak bez dalšího otálení přijal pozvání německého centra mládeže a přivedl s sebou skupinu mladých lidí, kteří milují šachy a působí jak ve sportovním klubu, tak v domě mládeže. Při prvním setkání si tak mladí lidé mohli hned zahrát šachy, což velmi pomohlo prolomit ledy.

Kvůli takovým okamžikům člověk rád znovu nasedá na mnoho hodin do regionálních vlaků a vesnických autobusů, aby spojil lidi v příhraniční oblasti.

Pan Halba a pan Bach si na schůzce také vyměnili několik společných termínů a plánů. Pan Bach například nabídl, že několik českých mladých (nebo starších) může vždy v pondělí přijít na trénink místního šachového klubu, ve kterém sám také působí. V blízké budoucnosti by se německá a česká strana mohly setkávat častěji, aby společně hrály šachy a rozvíjely dlouhodobější přátelství díky sportu. Nezávisle na šachové hře však obě mládežnické instituce v tomto roce uskuteční nějakou společnou aktivitu.

Celkově musím říct, že mám z tohoto partnerství velkou radost, protože je to v podstatě přesně to, co by mělo v rámci Roku na hranici vznikat – partnerství a seznámení, která se odehrávají opravdu v okruhu několika kilometrů, aby se lidé mohli i spontánně navštívit na krátké odpoledne nebo večer a narychlo se domluvit. Kromě toho jsou kontaktní osoby obou institucí dobře zapojeny ve svých městech a komunitách. Kdo ví, třeba se v příštích měsících roku objeví na hranicích mezi Großschönau a Varnsdorfem více takových krásných a rozmanitých příležitostí k setkání.

max melzer