Za horou, která nese jméno dnes tak obávané šelmy, leží Zá-hoří. Malá vesnička v západních Čechách, která stejně tak jako mnohé další propadla zkáze poválečného období. První vlna dosídlení, druhá, třetí… Záhoří (německy Sahorsch) zůstalo opuštěno a v nevalném stavu zůstala i kaplička, která shlíží přes mlčenlivé krásné pastviny dolů ke Kosímu potoku.
Naštěstí se před dvaceti lety podařilo tuto kapličku Nejsvětější trojice, také díky podpoře Česko-německého fondu budoucnosti, opravit a to byl i impuls k obnovení slavnosti, která byla s vesničkou Záhoří bytostně spojena. Butterbrotfest. Chlebomáslové slavnosti.
Tento svátek byl pozváním pro sousedy z městečka Černošín, kteří bydleli „pod horou“, aby se každý rok první sobotu v červnu vydali na cestu k záhořské kapličce na mši a na následné sousedské posezení. Podávána byla bílá káva a právě čerstvý chléb s máslem. Chleba se pekl v chlebové peci jediného dnes zachovaného domu.
Komorní a sousedský charakter má slavnost i dnes. Poutníci se na Záhoří vydávají již ze čtyř směrů, z Ošelína, ze Svojšína, z Olbramova a z Černošína. Cestou míjejí hrad Volfštejn a rozvaliny hospody na Vlčí hoře, kde se dříve točila limonáda a pivo z místního pivovaru na Třebeli. Někteří s sebou přinesou i doma upečený chleba.
Po česko-německé mši následuje většinou ještě česko-německé čtení. Téměř vždy se slavnosti účastnili i Němci, buď bývalí obyvatelé Záhoří nebo jejich potomci a přátelé. Byl to pro ně vždy významný svátek, podívat se „domů“. Letos poprvé, po sedmnácti letech, však z německé strany bohužel nepřijel nikdo. A to je i trend všech setkání s rodáky v příhraničních vesničkách a městech. Ztrácí se a s nimi i část historie místa. Ale to je přirozený běh věcí a naším úkolem je i tuto část společné minulosti zmapovat a předat dalším generacím.
