BLOG č. 12

Pokud je stále ještě někdo nováčkem ve světě česko-německé spolupráce v bezprostředním příhraničí a sám má pro toto téma velké nadšení, někdy má však tendenci přeceňovat zájem ostatních lidí z regionu o společné akce se sousední zemí. Alespoň tak jsem to v létě často cítil. Mnoho lidí z mého regionu, kteří jsou již aktivní v přeshraničních aktivitách, mi při společných rozhovorech řeklo, že v mysli „starších“ přátel a známých často stále existuje příliš mnoho bariér, které přeshraniční setkání a zkušenosti značně ztěžují. Z jejich pohledu je proto o to důležitější zapojit školy a školky do česko-německých výměnných aktivit, aby děti a mladí lidé získali zásadně odlišné, pozitivní a otevřené smýšlení vůči sousední zemi a mohli již v raném věku navazovat společné kontakty.

Jak to přesně ale udělat? O tom jsem se mohl přesvědčit letos v létě na začátku celoročního projektu setkávání škol mezi Srbskou základní školou v Budyšíně a Základní školou Polevsko. S Gregorem ze základní školy v Budyšíně jsem se seznámil prostřednictvím svého programového kolegy Jana a během našeho prvního rozhovoru o potenciálu v příhraničí mi okamžitě nabídl, abych se s ním zúčastnil jednoho setkání ve škole. Původně jsem se chtěl jen podívat, jak setkání probíhá a jak spolu komunikují německé a české děti – ale jako „realizátor a nadšenec“ nemůžete jen tak stát v koutě, a tak jsem se tehdy ocitl v krásné vesničce Polevsko s vlastní malou skupinkou žáků, na které jsem mohl samostatně dohlížet při jazykové animaci a pak je také provést hravou rallye po vesnici. Byl to sice namáhavý, ale velmi příjemný zážitek, a skvělé spojení aktivit na čerstvém vzduchu s výukou jazyků hravou formou si užili nejen žáci, ale i učitelé a rodiče, kteří přišli. Organizační tým obou základních škol odvedl skvělou práci při plánování a realizaci tohoto dne, ale dvě osobní anekdoty mi jasně ukázaly, že když se děti a mladí lidé setkávají za hranicemi, není nutné mít takový strach z organizace a ze zprostředkování jazykové výuky. A že „méně“ může být často „více“.

Anekdota 1: Dvě hodiny jazykové animace bez přestávky zvládnou jen profesionálové. A protože to nejsem ani já, udělal jsem si dvě krátké přestávky. Během mých animačních cvičení byly děti vůči svým německým/českým vrstevníkům poněkud zdrženlivé a bylo náročné je přimět ke vzájemné interakci a spolupráci. Se zavedením krátkých přestávek se tento ostych postupně rozplynul. Oba „tábory“ měly s sebou různé herní a obrázkové karty a seděly spolu v česko-německých smíšených kruzích, vyměňovaly si karty a komunikovaly spíše rukama a nohama, aniž by spolu musely mluvit. Pěkný příklad toho, jak velmi jednoduché a nízkoprahové přístupy mohou často vést k úspěšné přeshraniční interakci.

Anekdota 2: V mé malé skupině mi pomáhali paní učitelka Češka, a německy mluvící otec jednoho žáka. Na vesnickou rallye, která následovala po jazykové animaci, se však skupina musela rozdělit tak, že jsem nakonec byl s jednou polovinou a další dva s druhou polovinou naší malé česko-německé skupinky, abychom mohli pokrýt oba jazyky. Protože však paní učitelka a německý tatínek nemluvili společným jazykem, ani jeden z nich nevěděl, jak by to mohlo vůbec fungovat. Skutečnost, že jejich skupina byla jednou z nejlepších z celkem 12 skupin a dokázala nasbírat téměř dvakrát více bodů než moje skupina na jednotlivých stanovištích s úkoly, ukazuje, že jazyk není všechno. Na školním dvorku se skupina raduje z dobrého výsledku, česká paní učitelka, tatínek Němec a česko-německá skupina žáků si navzájem tleskají. Ráno by asi nikoho z nich nenapadlo, že by mohli být součástí tak úspěšné česko-německé týmové spolupráce. Nemáte chuť toho dělat víc?

Další setkání základních škol je naplánováno na konec září, tentokrát v Budyšíně. A kdo ví, třeba se tam už po prvním, možná trochu nervózním setkání v létě rozvinou opravdu pevná přátelství. Byl jsem nadšený, když jsem viděl, jak se takové sekání realizuje a jak krásné, společné zážitky a porozumění pak může fungovat, i když se skupinou není tlumočník. Zatím se těším na další setkání v září, prosinci a o Velikonocích a do té doby pracuji na tom, aby se o takový projekt setkávání zajímalo více školek a škol.

MaX MELZER