BLOG č. 13

V rámci našeho programu si říkáme nadšenci a machři, je ale fakt, že česko-německá spolupráce a setkání by bez takovýchto lidí nemohla ani existovat ani pořádně fungovat. Tím nemáme na mysli nás v rámci programu, ale lidi, kteří se již roky a desetiletí angažují a mají zájem o kulturu vlastní i sousední země, kteří se rádi s ostatními podělí o své znalosti a nadšení a tím je zároveň inspirují. A takového nadšence vám zde dnes chceme představit.

Na začátku září jsme se my dvě – Martina a Sára – setkaly s Herbertem Pöhnlem a toto setkání bylo plné energie a velmi obohacující. Již několikrát se nám stalo, že někdo vyprávěl o konkrétních lidech – co všechno dělají, jak jsou aktivní, nedošlo však s nimi k osobnímu setkání a ani kontakt na ně nemusí být snadné najít. Tak tomu bylo i s Herbertem a jeho dobrým přítelem Edmundem.

Najednou prostě přišla ta chvíle, kdy se to stalo – naše cesty se zkřížily. Sára mi volá a říká, že získala kontakt na Herberta Pöhnla a že se chce s námi oběma setkat. To dává jasný smysl – jeho osobnost je spjata s Bavorským lesem stejně jako my dvě s našimi oběma regiony.

Jednoho slunečného dne jsme se tedy společně vydali do kavárny v městečku Regen. Nejprve nám Herbert vypráví, jaké byly po pádu železné opony jeho první cesty do Česka. Přitom si kladl otázku: „Jak vlastně vnímám své české sousedy?!“ Musel konstatovat, že ne příliš uznale, a proto začal znovu a od té chvíle se zajímal úplně o vše, hlavně pak o česko-německé vztahy. A z toho následně vznikly jeho projekty, o kterých dál vyprávěl, m.j. o výstavě v rámci projektu Setkání – Begegnungen, která již brzy poputuje ze Všerub do Laufu an der Pegnitz. Ptaly jsme se ho, jak zvládá všechno organizovat a financovat – z větší části buď sám, nebo za spoluúčasti svých přátel a známých – a kde tiskne obrazový materiál na výstavy? Doma ve sklepě. Tak tomu říkáme nadšení!

A co od nás vlastě čeká? Inspiraci, výměnu a také to, že se od nás dozví o různých česko-německých akcích a setkáních, aby tak získal a fotograficky zachytil nové dojmy pro budoucí projekty. Zároveň by potřeboval někoho, kdo by mu stál po boku jako žurnalista. Ve svých více než 70 letech si úkoly ve svých projektech rád rozděluje a dává tak šanci, aby se jiní od něj učili a byli s ním v intenzivním kontaktu. Plánů má tento výtvarný umělec každopádně na dalších nejméně 70 let.

Po tomto setkání se nám v hlavě honí spousta myšlenek. Tak nadšené a plné energie bychom chtěly být i za 40 let!

MArtina Engelmaierová a Sára Špeciánová