Jedna z motivací přihlásit se do Roku na hranici pro mě byla lépe poznat místo, kde žiju. Zároveň mám propojovat lidi v blízkém sousedství. Proto mi kolo přijde jako vhodný prostředek. Umožňuje poznat region skutečně zevrubně. Fyzický prožitek z jízdy přibližuje krajinu s jejím reliéfem a detaily, které z jízdy autem nebo vlakem není možné zaznamenat. Zároveň člověku omezuje radius vzdáleností, kam až je schopný se dostat v rozumném čase a adekvátní pohodě pro seznamování se s novými lidmi.
Cestu do Struppen na setkání s Lídou, mou předchůdkyní, jsem absolvoval na kole. Nadchlo mě to, a tak jsem se rozhodl, že budu jezdit častěji. V květnu jsem se proto zúčastnil akce Do práce na kole, která má za cíl popularizovat tento dopravní prostředek. Odhaduju, že jsem za měsíc najezdil zhruba 200 kilometrů na setkání se zajímavými lidmi a jejich projekty. Neumístil jsem se právě na předních místech účastníků kampaně Do práce na kole, protože jsem si některé jízdy nestihl včas zapsat. To ale ani nebyl můj důvod k účasti.
Bydlím v Děčíně, kudy vede evropská páteřní stezka Eurovelo 7 propojující sever Norska s jihem Sicílie. Ačkoli jsme na hranici periferních regionů východního Saska a Ústecka, jsme také uprostřed jedné z nejdůležitějších cest, která vede spektakulárním kaňonem Labe. Sousedské vztahy a přátelství jsou tu pak přístupné i pro lidi z daleka a nikdy nebudou omezené jen na místní.
Návštěvy známých i neznámých míst
Na kole jsem vyrazil do Königsteinu, kde sídlí Werkstatt26. Werkstatt 26 jsem si oblíbil jako jedno z míst, kde se mohou setkávat různí lidé. Jednou ze zdejších aktivit jsou pravidelné úterní obědy, které jsou otevřené všem. Jednou jsem akci navštívil a nabídl jsem se, že následně uvařím oběd pro všechny i já. To jsem pak udělal. Kromě toho ale Werkstatt26 nabízí zázemí pro další aktivity, jako je darování oblečení z druhé ruky, nebo Patenschaft, patronát pro nově příchozí lidi, kteří díky přátelství se starousedlíky mohou lépe zapadnout do nového prostředí. Takové nízkoprahové aktivity považuji za vynikající a doufám, že se mi povede propojit tuto skvělou organizaci s některou organizací z Čech a přijet na oběd i s někým dalším, který se věnuje podobným komunitním aktivitám v Čechách.
Cestou na kole jsem kvůli objížďce taky objevil skvělý projekt na nádraží v Krippen. Mám velkou slabost pro dobrodruhy, kteří opravují staré domy, jež pak mohou sloužit i dalším lidem. To je příklad spolku K3, který působí právě v této nádražní budově. Stephanie a Armand Mathy památnou budovu postupně rekonstruují a pořádají tam výborné akce. Například v roce 2024 uspořádali sympozium k 250 letům od narození Caspara Davida Friedricha, pravděpodobně nejslavnějšího romantického malíře v labském údolí. Stephanie tam má také keramickou dílnu, kde pořádá workshopy. V posledním víkendu v červenci zorganizovala také trh s keramikou v Bad Schandau, který navštěvují i lidé z Čech a Polska. I na české straně hranice je mnoho zajímavých keramických dílen. Snad se v budoucnu povede zorganizovat setkání pro nadšenkyně a nadšence do keramiky z obou stran česko-saské hranice.
Na kole bez hranic
V jiných místech si díky jízdě na kole člověk uvědomí, jak snadno lze překračovat hranice. Když jsem jel na sraz do Varnsdorfu, nechal jsem se nejdříve dovézt vlakem do Rumburku a pak jsem spanilou jízdou dojel přes Seifhennersdorf až do pivovaru Kocour. Tam jsem se setkal s Markem Hartychem, člověkem, který zná ve Šluknovském výběžku mnoho skvělých lidí a iniciativ, které nyní postupně navštěvuji a obvolávám. Na zpáteční cestě na vlak jsem projel přes Grossschönau parádně do Rybniště, jakoby žádná hranice nebyla.
Plánuju jezdit na kole na setkání i nadále, ačkoli kampaň Do práce na kole skončila. Doufám, že se mi povede uspořádat setkání cyklistů z obou stran hranice na nově vzniklé cyklistické lávce přes Labe v Děčíně, která velice proměnila propojení města.
