Ptáte se, jak vypadá práce nadšence/nadšenkyně? Zhruba takto:
1. Dostanete od Tiny kontakt na Philippa. 2. Napíšete Philippovi. 3. Philipp nereaguje. 4. Volá neznámé číslo. Je to Christian. 5. Christian, Philippův kolega, vám představí skvělý nápad na česko-německé skateboardingové setkání. Potřebují českého skejťáka a další informace. 6. Jedete na setkání s Aničkou, ředitelkou ZUŠ v Aši. 7. Anička vám dá kontakt na Míru. 8. Zavoláte Mírovi. 9. Míra je hudebník, ale má kontakt na Martina. 10. Martin! Ha! Ten má spoustu informací a kontakt na Tomáše Z., Tomáše D., Jakuba a Lukáše, z toho něco bude! 11. Zavoláte Christianovi. Je mega happy. 12. Zprostředkujete kontakty přes mail a jste taky mega happy.
V tomto duchu prožíváme první pracovní dny v rámci programu „Rok na hranici“. Jsme hrdí na otevřenou komunikaci obyvatel kolem nás, ať už jsou rozhovory plné dobré nálady a spokojenosti nebo právě naopak, trošku zahořklé a smutné. „Všade chleba o dvoch kůrkách“, jak praví jedno moravské přísloví. A tak se setkáváme s lidmi žijícími v česko-německém pohraničí a jsme jedno velké ucho pro jejich potřeby.
Je potřeba zmapovat terén, rozeslat spoustu mailu a protelefonovat i dlouhé hodiny. Navázat nové kontakty a oživit ty starší se zdá být běh na dlouhou trať, ale už si v tom tvoříme nějaký „náš systém“. Je nás osm a již výměna mezi sebou nás posouvá o velké kroky a tvoří interní strategii těch následujících.
Být na místě v terénu, nasávat tu atmosféru a popíjet kávu se starostou příhraniční obce je ale úplně jiný zážitek. Navštívit vzdělávací centra, která jsou pouhých 10 km od hranic, ale nemají v nabídce program v jazyce svého souseda. To je realita. Najednou se otevírají všechny možnosti, najednou jsme toho všeho součástí a najednou víme, že zde to potenciál určitě má!
Ale dost euforie, je potřeba být nohama na zemi a ten běh si vypotit. Řečí o tom, co vše by se zrovna v tomto příhraničním městečku mohlo pro podporu česko-německého sousedství konat, je nekonečno. Důležité je jednat. Vyměňujeme si kontakty, sepisujeme „To-Do-List“ a konstruktivně hodnotíme minulé zkušenosti v rámci česko-německého partnerství. Analyzujeme, kde se stala chyba a proč se podpora česko-německých výměn zastavila, nebo vlastně vůbec nezačala.
Kráčíme, rozbíháme se a svištíme přes hranice. Jdeme naproti s otevřenou náruči všem, kteří mají chuť společně tvořit a být součástí tohoto živého běhu. Protože společně uběhneme víc.
Odstartovali jsme program Rok na hranici! 2. května 2022 se v Praze setkal náš tým „machrů“, jejichž úkolem bude po celý následující rok oživovat česko-německé vztahy v pohraničí. Seznamte se s nimi!
A jaké jsou jejich dojmy? Veronika Kupková, která bude působit v západním Krušnohoří, sepsala první příspěvek našeho pravidelného blogu. Čtěte…
BLOG č.1
Regensburg, Bautzen, Železná Ruda, Ústí nad Labem, Marktredwitz, Chomutov, Passau, Chemnitz. PRAHA! Tak jo, jsme tady! Železná 24, zasedačka.
Verča, Max, Martina, Jan, Iva, Veronika, Sára, Kristýna. Avizovaní change-makers z pohraničí, se slibnými životopisy a pestrou paletou soft-skills. A před námi snad celý Fond!
Přituhuje, grilujou nás. Nedáme se! Obstojíme? Ukážou až příští měsíce. A že nás u toho natáčí?! Tak ať, humor nás zatím nepřešel! Přejde? Uvidíme.
Pohraničí je svébytný kraj (těch máme v ČR víc, jak o tom zpívá jeden známý folkový bard). Známe ho, jsme tu doma. Sudety. Typisch. Není to tu ajnfach, ale máme rádi výzvy. Her-aus-for-de-rung-en. A taky multi-kulti, v tom je bohatství, míní Sára. Grenzenlos je fajn Gefühl. Evropanství pro lidi! Chceme víc česko-německých kamarádství, říká Iva, co má německého manžela. Kristýna ráda šprechtí a Verča nemusí hranice. Ani ty v lidských hlavách! Max by chtěl něco své domovině vrátit. Co? To se teprv ukáže.
Bude to dobrý, nepochybujem! Jsme přeci change-makers. Máme na to kvalifikaci! Snad nezklameme. Bez vás to ale nepůjde – mach doch mit, přidejte se k nám!
