Krásné květnové ráno. Míříme z německého a českého příhraničí do středobodu dění. Praha nás vítá stovkou věží a stovkou jazyků. Už dlouho bystřím na ten německý. Člověk si tu připadá hned jak vystoupí z vlaku nějak víc evropsky, multikulturně, brány možností dokořán. Ale možná je to jenom zdání – u nás se zase volněji dýchá. U nás – na území mezi dvěma světy, kde se mluví jiným jazykem a přesto toho máme tolik společného!
Je nás šest a máme v plánu „to společné“ najít a podpořit. Druhý ročník roku na hranici začíná.
Klíčovým slovem, které na našem prvním setkání opakovaně padá je „neue Wege“/nové cesty.
Přemýšlíme, co se pod tímto mottem může všechno skrývat. Od převratu už se toho na poli česko-německé spolupráce udělalo opravdu hodně, je těžké najít něco neotřelého, něco, co ještě jiné nenapadlo…
Nebo snad přece? Co cesta nového prezidenta Pavla na příhraniční festival „Týdny přátelství“ v Selbu na motorce? Co poesiomaty, recitující básně na zapomenutých místech v Sudetech, která dnes znovu ožívají? Všechno to zní velkolepě a krásně, ale je to vlastně stejně důležité jako setkání klubů deskových her nebo malých včelařů…
Tak uvidíme, kam nás cesty povedou.
Cesty dlážděné, pěšinky, i cesty do nebe … všemi teď půjdeme. Přidejte se!
Za horou, která nese jméno dnes tak obávané šelmy, leží Zá-hoří. Malá vesnička v západních Čechách, která stejně tak jako mnohé další propadla zkáze poválečného období. První vlna dosídlení, druhá, třetí… Záhoří (německy Sahorsch) zůstalo opuštěno a v nevalném stavu zůstala i kaplička, která shlíží přes mlčenlivé krásné pastviny dolů ke Kosímu potoku.
Naštěstí se před dvaceti lety podařilo tuto kapličku Nejsvětější trojice, také díky podpoře Česko-německého fondu budoucnosti, opravit a to byl i impuls k obnovení slavnosti, která byla s vesničkou Záhoří bytostně spojena. Butterbrotfest. Chlebomáslové slavnosti.
Tento svátek byl pozváním pro sousedy z městečka Černošín, kteří bydleli „pod horou“, aby se každý rok první sobotu v červnu vydali na cestu k záhořské kapličce na mši a na následné sousedské posezení. Podávána byla bílá káva a právě čerstvý chléb s máslem. Chleba se pekl v chlebové peci jediného dnes zachovaného domu.
Komorní a sousedský charakter má slavnost i dnes. Poutníci se na Záhoří vydávají již ze čtyř směrů, z Ošelína, ze Svojšína, z Olbramova a z Černošína. Cestou míjejí hrad Volfštejn a rozvaliny hospody na Vlčí hoře, kde se dříve točila limonáda a pivo z místního pivovaru na Třebeli. Někteří s sebou přinesou i doma upečený chleba.
Po česko-německé mši následuje většinou ještě česko-německé čtení. Téměř vždy se slavnosti účastnili i Němci, buď bývalí obyvatelé Záhoří nebo jejich potomci a přátelé. Byl to pro ně vždy významný svátek, podívat se „domů“. Letos poprvé, po sedmnácti letech, však z německé strany bohužel nepřijel nikdo. A to je i trend všech setkání s rodáky v příhraničních vesničkách a městech. Ztrácí se a s nimi i část historie místa. Ale to je přirozený běh věcí a naším úkolem je i tuto část společné minulosti zmapovat a předat dalším generacím.
Už je to rok od doby, kdy začalo mé angažmá v programu, a proto se chci ohlédnout za vším, co se událo a že toho nebylo málo!
Dnes chci zmínit dvě věci – ta první se týká Základní školy Komenského v Horažďovicích, která dříve měla partnerskou školu na bavorské straně. Kontakt byl přerušen, možná i vzhledem ke covidu, možná i z jiných důvodů, to už se asi nedozvím. Faktem je, že mým úkolem bylo najít jinou partnerskou školu, byl to běh na dlouhou trať. A protože i v běhu jsem vytrvalá, pustila jsem se do maratonu hledání a oslovování a až po dlouhé vzdálenosti a tím i čase se mi nejdříve podařilo navázat kontakt s Grundschule Zwiesel. Nejlepší na tom bylo, že se mi ozval sám pan učitel, kterého již delší dobu znám. Tuhle příležitost jsem si nenechala ujít a ejhle – na světě bylo první partnerství pro 4. třídu bavorské základní školy s 5. třídou Základní školy z Hořovic.
Cílem bylo ale najít i vhodnou školu pro výměny 8. tříd. Nemusela jsem chodit daleko – Staatliche Realschule Regen, ve které jsem měla možnost na podzim krátce představit Program „Rok na hranici“, byla okamžitě nakloněná spolupráci, bylo potřeba se jen zeptat. Nezapomenu na větu zástupce ředitele, kterého jsem telefonicky zastihla: „To je skvělé, že voláte! Rádi bychom navázali partnerství se školou v České republice, máme partnerství s Rakouskem, Finskem, Dánskem, ale s Českem ještě ne.“ Předala jsem kontakty a potom už šlo vše ráz na ráz, paní ředitelka školy z Hořovic vyrazila společně s velice akční paní učitelkou němčiny na návštěvu do Zwieselu i do Regenu.
Výsledkem jsou plánovaná setkání – s Grundschule Zwiesel se uskuteční jednodenní výměnné setkání žáků v polovině června 2023. Setkání žáků z Horažďovic a Regenu je naplánovaná na podzim 2023 na Šumavě, tématem výměnného setkání bude spisovatel Karel Klostermann, který je se Šumavou úzce spjatý a jehož 100. výročí od jeho úmrtí si letos připomínáme.
Druhé velice zdařené propojení se nám podařilo mezi organizátorkou Mezinárodního folklórního festivalu, který se koná každoročně v Klatovech, a mládežnickou folklórní skupinou Almrausch z německého Řezna. Místní mládežnická skupina Folklórního souboru Šumava se setká s německou mládežnickou skupinou Almrausch a společně vystoupí na festivalu. Do budoucna skupiny plánují další společná setkání a vystupování. Toto propojení považuji já i organizátorka festivalu Denisa Valentová za obrovský úspěch i radost zároveň, protože je to po více než 10 letech, kdy na tomto festivalu vystoupí bavorský folklórní soubor, a to i přesto, že je Bavorsko tzv. za bukem.
Společně s mou kolegyní Sárou, která měla na starosti jižní část Šumavy a Bavorského lesa se nám podařilo se spojit s organizací „Menschen in Europa“, která organizuje též mezinárodní folklórní festival „Internationaler Volksmusiktag“ v Adlersbachu. S naší jazykovou podporou se nám podařilo propojit obě organizátorky, které si vzájemně předají kontakty na místní folklórní skupiny, pomohou si vzájemně s propagací festivalů a tím rozšíří povědomí o těchto akcích na druhé straně hranice a zároveň přispějí k vzájemné česko-německé výměně tím, že český soubor bude moci vystupovat s německými soubory v Adlersbachu a německé soubory budou v příštím roce moci vystoupit v Klatovech.
Mým kolegům z 2. ročníku „Roku na hranici“ chci popřát, ať je angažmá baví, neztrácí svůj entuziasmus a to ani při uběhnutí maratonských vzdáleností, při kterých nastávají jak krize, tak i ty krásné chvíle, které dodají spoustu endorfinů a energie!
Odstartovali jsme program Rok na hranici! 2. května 2022 se v Praze setkal náš tým „machrů“, jejichž úkolem bude po celý následující rok oživovat česko-německé vztahy v pohraničí. Seznamte se s nimi!
A jaké jsou jejich dojmy? Veronika Kupková, která bude působit v západním Krušnohoří, sepsala první příspěvek našeho pravidelného blogu. Čtěte…
BLOG č.1
Regensburg, Bautzen, Železná Ruda, Ústí nad Labem, Marktredwitz, Chomutov, Passau, Chemnitz. PRAHA! Tak jo, jsme tady! Železná 24, zasedačka.
Verča, Max, Martina, Jan, Iva, Veronika, Sára, Kristýna. Avizovaní change-makers z pohraničí, se slibnými životopisy a pestrou paletou soft-skills. A před námi snad celý Fond!
Přituhuje, grilujou nás. Nedáme se! Obstojíme? Ukážou až příští měsíce. A že nás u toho natáčí?! Tak ať, humor nás zatím nepřešel! Přejde? Uvidíme.
Pohraničí je svébytný kraj (těch máme v ČR víc, jak o tom zpívá jeden známý folkový bard). Známe ho, jsme tu doma. Sudety. Typisch. Není to tu ajnfach, ale máme rádi výzvy. Her-aus-for-de-rung-en. A taky multi-kulti, v tom je bohatství, míní Sára. Grenzenlos je fajn Gefühl. Evropanství pro lidi! Chceme víc česko-německých kamarádství, říká Iva, co má německého manžela. Kristýna ráda šprechtí a Verča nemusí hranice. Ani ty v lidských hlavách! Max by chtěl něco své domovině vrátit. Co? To se teprv ukáže.
Bude to dobrý, nepochybujem! Jsme přeci change-makers. Máme na to kvalifikaci! Snad nezklameme. Bez vás to ale nepůjde – mach doch mit, přidejte se k nám!
