Rok na hranici

Nové impulsy pro česko-německou spolupráci

Stammtisch, ale cool!

BLOG č.11

Mezinárodní setkání pro rodiny v Chebu

Před několika lety jsem v rámci jednoho projektu hledala, jaké česko-německé události se konají v příhraničí. A narazila jsem na zajímavou informaci – v chebské Svobodě se koná pravidelný česko-německý Stammtisch. Tou dobou jsem však žila v Plzni, a tak jsem tomu dále nevěnovala pozornost.

S programem “Rok na hranici” jsem si na chebský Stammtisch opět vzpomněla – funguje ještě? Hledám jejich webové stránky, které jsem kdysi procházela, ale marně.

Zadávám klíčová slova do vyhledávače: “stammtisch”, “česko-německý”, “cheb”, “svoboda”. Přece někde musí stát nějaké jméno, kontakt, cokoli. Procházím asi pátou webovou stránku a konečně – “Günther Juba” s e-mailovou adresou. Otevírám záložku s Gmailem a formuluji prosbu o informaci, jak se to s tím Stammtischem teď vlastně má.

Na odpověď jsem nemusela čekat dlouho. Pan Juba píše, že je už téměř osmdesátník a v době pandemie se Stammtisch nekonal, pan Häupler, jeho následovník, však pořádal online setkání, momentálně plánují sekání obnovit i offline. A Stammtisch funguje už dvacet let! To zní skvěle! Günther Juba se ovšem zdá být velkou osobností v česko-německém světě i mimo Stammtisch, proto hned odpovídám s prosbou o možnost osobního setkání.

“Sehr geehrte Frau Ellrodt,
selbstverständlich bin ich zu einem Gespräch bereit. […] Wenn es Ihnen nichts ausmacht, können Sie gerne kommen.
Mit freundlichen Grüßen
Günther Juba”

“Ding-dong,” stojím u dveří v odlehlé části města Waldsassen a matně si vybavuji tvář pana Juby z fotek, které jsem našla online. Slyším, že někdo přichází a bere za kliku. Otevřou se dveře a přede mnou stojí pan Juba se stejnou jiskrou v oku jako na fotkách, jen o něco starší. Za ním se objeví další, o něco menší, postava.
A začíná to nejroztomilejší setkání, které jsem zatím v rámci programu absolvovala.
“Aha, vy jste Češka? To jsme nečekali! Nemusíte se zouvat!“ usmívají se na mne.
Zuji se.
Mají radost.
Usadí mě u jídelního stolu a nabídnou domácí mátový čaj, to nelze odmítnout. Paní Juba už špatně vidí, pan Juba špatně slyší. A tak se doplňují – ona mi nelévá čaj a on jí řekne, když je šálek plný. Tvoří tak neskutečně roztomilý pár.
“A vy bydlíte v Arzbergu? Tam máme známé,” a řeknou jejich příjmení.
“To jsou naši sousedé, skvělí lidé!” a v duchu dodávám: “Také tak roztomilí jako vy dva.
A tak se mi k nim díky té náhodě otevřou dveře na daleko přímější a přátelštější rovině, než jsem si mohla představit.

Příště se setkáváme už na prvním “pokoronovém” Stammtischi v Chebu. S panem Häuplerem mluvíme o tom, že by bylo dobré pořádat Stammtisch i pro mladší generaci a rodiny s dětmi.

Tak začínám rozhazovat sítě – a lidé se chytají! Telefonuji se známými, s Verčou Widmann z programu, na oslavě výročí Tandemu poznávám nové motivované jedince a tak vzniká skupinka, která má chuť taková setkání pořádat či podporovat. Po prvním společném Zoomu už máme jasnější představu… a tu realizujeme!

Pokud také máte zájem o setkávání s dalšími, zejména česko-německými, rodinami s dětmi v příhraničí, můžete se přidat do facebookové skupiny FamilienKlubík, kde budou dostupné informace o plánovaných setkáních, ale i dalších akcích v příhraničí.

V mém regionu se organizace setkávání ujali spolek A BASTA! z.s. a rodinné centrum Přístav generací z Chebu. Setkání se konají jednou měsíčně a jsou otevřená lidem všech generací i národností. Poslední setkání se konalo 07. 08. v Chebu, děti si hrály u kuličkové dráhy a dospělí si mohli popovídat a vlastně i celkem dobře síťovat.

Pan Häupler o setkáních informuje na nových webových stránkách Stammtische i v emailovém oběžníku a drží nám palce.
Tak nám držte palce taky, ať se setkávání daří i nadále!

Iva Ellrodt

Na místě činu!

BLOG č. 10

Internetové rešerše, telefonáty a maily jsou v dnešní době obrovskou výhodou, ale není nad to setkávat se osobně a o potenciálu česko-německé spolupráce se přesvědčit na vlastní kůži. Plánuji si schůzky a návštěvy u aktérů, buďto již aktivně činných v oblasti česko-německého porozuměni, nebo naopak aktéry česko-německou propojeností ještě nedotčeni.

I tak se moc sociálních médií prokazuje jako silná a významnou nedílnou součástí mého aktivního vyhledávání kontaktů. Po zveřejnění příspěvku o tomto novém programu na mém osobním facebookovém profilu dostávám v messengeru od Ulricha Sachera pozvánku do Galerie ve farním domě ve městě Jöhstadt. Ulrich mi po mé pozitivní odpovědi nadšeně volá a do telefonu mě hrdě zdraví pilně naučeným „Dobrý den“. Prohodíme pár slov a už si do diáře zapisuji další výjezd. Možnost vystavit díla německých umělců této galerie na landartovém festivalu v Königsmühle se Ulrichovi zamlouvá a k setkání jedeme společně i s Petrem Mikšíčkem, organizátorem této dlouholeté tradiční akce.

Na druhé straně hranice vstupuji do nádherné 100 let staré vily s malou věžičkou. Tam už mě ve dveřích vyhlíží Petr Globočník, majitel sousedského domu „Libuše“ na sídlišti Janov u Litvínova, pouhých 10 km od hranice s Německem. Se spolkem „My Litvínov“ tvoři Petr zázemí pro všechny lidi, co mají touhu společně tvořit a vzájemně se respektovat. „Libuše je prostor pro kulturu, hudbu, umění, učení, inspiraci, pohodu a lásku“ říká Petr a provádí mě prostory, které právě rekonstruují. Když sedáme ke kávě a představuji Petrovi program „Rok na hranici“ se zaujetím naslouchá a já mohu v jeho očích pozorovat nejen zájem a zvědavost, ale i trošku nejistoty. Německy sice Petr nemluví, ale vzpomíná na to, když se snažil dopátrat historie této budovy, mimo jiné sloužila i jako odpočinkové centrum tzv. „Erholungsheim pod názvem „Villa Elisabeth“. Otevřít dveře tohoto domu i pro německé sousedy se mu zdá jako fajn nápad a už přemýšlí o workshopech, které by mohl nabízet jak dospělým, tak hlavně i dětem z Německa. Vtisknu Petrovi do dlaně vizitku a odcházím s dobrým pocitem zase o kousek blíž k cíli, tedy posílení česko-německého sousedství přímo na místě.

Schůzkování je velmi inspirativní, ale není nad to si na práci i sáhnout. Když po půl hodině dovandruji k rozlehlé Černé louce, na které se ladně pohybují lidé s kosou nebo hráběmi, utírám si pot z čela, a raduji se, že jsem je našla i bez mapy. A zrovna mají pauzu! Vybaluji z ruksaku muffiny a pokládám je takticky doprostřed pikniku i s vizitkami. V představovacím kolečku už srším nedočkavostí navázat kontakt s každým z přítomných, neboť většina z nich pochází právě z mého pracovního regionu. Tak je tomu i u Jitky Pollakis, která je zároveň zaměstnankyni ve spolku „Grüne Liga Osterzgebirge“ a vyslovuje přání navázat spolupráci s obdobným spolkem z Česka. Do toho se připojuje Blanka Techlovská, která vede projekt „Školní dílny“ v řemeslném ateliéru „Woodmaid“ v Mostě. Nápad propojit v dílně žáky a žákyně škol z Česka a Německa se ji zamlouvá a už zkouší svou lámavou němčinu. Ale dost tlachání, je mi do rukou vtisknuta kosa a instrukce o tom, že je to prostě: „jako když tančíš“. A tak jsem tančila až do večera a velmi si atmosféru letošního, již 8. ročníku česko-německého „Heuhoj Campu“ užila. Druhý den jsem se samozřejmě nemohla ani pohnout, ale stálo to za to, protože kdyby má práce nebyla protkaná úsilím a radosti zároveň, neměla by smysl a byla by zbytečná.

Kristýna ŠOUKALOVÁ

Smutný region s nadějí

BLOG č. 9

„Je to tady takové smutné, tou historií,“ povídá mi moje nová kamarádka ze západních Čech. Před lety se odstěhovala 200 km východněji, na jih Čech, a tak vidí některé věci, které už místní nevnímají, zřetelněji. 

Seznámily jsme se na Českolipsku, nedaleko místa, které zná hodně lidí z filmové adaptace československé pohádky o Pyšné princezně. Výhledy jsou tu malebné, stejně jako krajina, která působí harmonicky i přesto, že ji člení kuželovité vrcholky a dynamická údolí. Pohádkově to tu však nevypadalo vždycky. Nedaleko odsud bývala nacistická továrna a po válce si to s místními starousedlíky příchozí z vnitrozemí nevybíravě vyřídili. Vrací se mi Janina slova – říkám si, jak může být místo smutné svou historií? Jako by se mohl smutek dědit po generace. Jak to, že je to i dneska ‚vidět‘ – aniž by člověk absolvoval krajinářské studium nebo terénní cvičení z antropologie?! 

O pár kilometrů dál to žije, byť se v blízkosti nachází zaniklá železniční trať. V nově opraveném Centru vzdělání a kultury (CVaK) se zrovna potkávají Češi a Němci, aby se naučili základům horolezení. Sport spojuje, říkám si, na dorozumění stačí pár gest. Stejně jako hudba a umění obecně. A také v těchto oborech lidské činnosti se společná historie často zrcadlí – obsahuje i nadějeplné příběhy, nejenom ty ‚smutné‘. Třeba ten o česko-německém přátelství Emila Zátopka a Herberta Schadeho.

Dávám se do řeči i s domovníkem CVaKu, který přikyvuje a tvrdí, že se tu čas od času konají i jiná mezinárodní setkávání. Byť to tu není přímo ‚na hranici‘, potkávají se zde lidé různých národností. A já uvažuju nad tím, jak mimořádné možnosti v příhraničí dnes máme – kdy můžeme v rámci CZ-DE setkání ‚psát‘ historii jinou, radostnou. 

Na druhý den se vydáváme do skal. Ozvěna dává tušit, že na laně tu ‚visí‘ příslušníci a příslušnice lecjakých národností. Je jedno, kdo koho jistí – důležité je, že vnímají jeden druhého a když to jednomu ‚ujede‘, může se spolehnout na toho druhého. Stejně automaticky jako třeba Češi a Němci v dnešní Evropě, říkám si. 

Tak se třeba s Rokem na hranici na podobnou výpravu vydáte – ať už do terénu, nebo symbolicky (třeba za sportem, uměním nebo díky našemu blogu). Věřím, že to, co cestou zažijete, nebude onen ‚zděděný‘ smutek. 

Rádi vás s ostatními ambasadorkami a ambasadory programu Rok na hranici na této cestě doprovodíme.

PS: Hledáte-li pro svoje setkání vhodné místo v česko-německém příhraničí, máme pro vás několik tipů:

Bayreuth – Jugendherberge

Falkenstein – Wildniscamp am Falkenstein

Hejnice – Klášter, vzdělávací, konferenční a poutní dům

Jelení u Nových Hamrů – Mezi Jeleny

Haidmühle – Haus Waldmichl

Hinterhermsdorf – ELBI Haus

Hohenau – Jugendwaldheim „Wessely Haus“

Horní Maršov – SEV DOTEK

Horská Kvilda – SEV Národního parku Šumava

Horažďovice – PROUD: Envicentrum Podbranský mlýn

Lesná u Boleboře – Horský areál

Nový Oldřichov – Centrum vzdělávání a kultury

Prachatice – CEV Dřípatka

Schmalzgrube – Naturherberge Hammerwerk

Waldmünchen – Jugendbildungsstätte

Wunsiedel – Jugendherberge

Zethau – Grüne Schule grenzenlos

Zinnwald – Jugendherberge

Veronika Kupková

Jak se hledají kontakty aneb najdu i to, co jsem vlastně hledat vůbec nechtěla

Výstava Lipno – zrcadlo historie 20.století, k vidění do konce září na náměstí v Horní Plané.

BLOG č.7

První úkol zněl jasně: udělat si přehled o česko-německé spolupráci ve svém regionu.

Stav: stále (a ještě asi dlouho) v procesu.

Jak se vlastně takové kontakty hledají? A jak se vytváří jakýsi „přehled“ nebo něco, co by ho alespoň vzdáleně mělo připomínat?

Myslím, že všichni z nás šli do projektu „Rok na hranici“, protože jim v hlavě víří nepřeberné množství nápadů, jak obohatit česko-německou spolupráci. Některé jsou lehce realizovatelné, když člověk sežene vhodné kontakty, některé jsou naopak až skoro idealistické.

Kontakty, kontakty, kontakty – jde v tomto projektu ještě o něco jiného než jen kontakty?

Ano! O propojení kontaktů (a zas tu máme to slovo).

Takže, jak vlastně začít … napíšete nebo zavoláte svým kamarádům a známým, kteří se v této oblasti pohybují, a domluvíte si s nimi schůzku. Někteří odpoví, jiné urgujete ještě několikrát, někteří neodpoví ani pak. Nicméně z každé schůzky, ať už virtuální či reálné, vzejdou nové kontakty a nové nápady. V další fázi pak kontaktujete kamarády kamarádů a známé známých, abyste na nových schůzkách získali další podněty a, jak jinak, další kontakty. No a pak googlíte a googlíte a googlíte …. Protože Katka říkala, že tam a tam existuje spolek XY, ale nebyla si jistá, jak se přesně jmenuje. Takže sedíte a hledáte a nacházíte. Objevíte spolek XX, pak spolek XZ a tak dále …. A po dalších dvou hodinách konečně i spolek XY. I když se to nezdá, byly tyto dvě hodiny času dobře investované, jelikož jste našli i věci, které jste sice nehledali, ale nějakým způsobem přesně odpovídají tomu, co vlastně potřebujete.

A přesně stejným způsobem nacházíte nejenom spolky, sdružení, instituce, lidi, ale také akce. Třeba i tu v Horní Plané, které jsem se zúčastnila minulý týden a která mi opět připomněla, že hledání kontaktů může být i příjemnou společenskou událostí. A takových akcí bude toto léto jistě ještě dostatek, tak se nebojte na nějakou také vyrazit.

No a co ten přehled? Ten je v tom procesu, jelikož stále objevujete nové a nové věci, nové a nové informace a nové a nové kontakty …  A ty dopisujete do své tabulky, která na začátku absolutně nedávala smysl, ale momentálně se stává stále přehlednější a určité věci se začínají propojovat a je už jen na vás začít propojovat i jednotlivé kontakty.

sára speciánová

 

Ty jsi tu taky? Dnes je tu snad celý svět!

BLOG č.8

Celý česko-německý svět se v úterý 28. června potkal v zahradě Německého velvyslanectví v Praze. Pro mnohé, co se již nějakou dobu zabýváme spoluprací obou zemí, tento den připomínal skoro rodinné setkání. Jakmile člověk prošel branou Lobkovického paláce, začal maraton nekonečného potkávání, srdečného znovushledávání, smalltalků ale i velmi intenzivních a hlubokých diskusí na bilaterální témata.

Jak čas ubíhal, začala se i pro Rok na hranici otevírat témata, přibývaly kontakty a spustil se nekonečný vodopád nápadů a myšlenek jak s naším novým programem naložit a kde se pro nás skrývá největší potenciál pro rozvoj přeshraničních vztahů.

I pro můj region se za těch pár hodin vyrojila řada konkrétních projektů a nápadů, se kterými mohu v rámci Roku na hranici dále pracovat: Mám kontakty na mladé lidi u Domažlic – hodily by se Ti? Chci natočit video o historických okamžicích podél hranice – pomůžeš mi? Zorganizuju přeshraniční setkání pro rodiny s dětmi – najdeš mi partnera? Audioprůvodce po Českém lese – co si o tom myslíš? Mezinárodní festival na benzínce u Rozvadova – jak ho financovat?

Den otevřených dveří Německého velvyslanectví byl pro mnohé z nás prvním takto velkým setkáním po pandemii. Přesto bylo kde navázat, nebo spíš je kde pokračovat. Pojí nás totiž touha spojovat lidi, přispívat k setkávání Čechů a Němců a bořit hranice, které existují v našich hlavách.

VEronika Widman

Stále něco nového ANEB: když jdeš světem s otevřenýma očima

BLOG Nr. 6

Silva Gabreta nebo jinak řečeno geografická oblast, která zahrnuje regiony Šumava a Bavorský les, je nyní mým působištěm! Tento termín jsem slyšela poprvé, nikoli však naposledy. Setkala jsem se s ním ještě jednou – ovšem v literárním kontextu, ale o tom až později… Je zajímavé, co se všechno člověk dozví, když se přestěhuje do tohoto koutu země a aktivně objevuji okolí. Přestože do téhle oblasti jezdím a podnikám zde túry vlastně už od dětství.

Už několik týdnů poznávám a dívám se na „svůj“ region z jiného úhlu pohledu. Být v kontaktu s lidmi z regionu a zajímat se o to, co dělají, jak žijí a jak vnímají setkání a akce s dalšími lidmi i co jim chybí ve vztahu k lidem ze sousední země – to je můj denní chléb.

Jedno je jisté – vždy je co nového objevovat – takže zpět k Silva Gabreta. Termín, který mě během mé rešerše přivedl na literární festival „Šumava Litera“. Tento festival je sice přeshraniční, ale hned z webových stránek je patrné, že je populárnější na české straně. Že by skrytý potenciál a příležitost pro „Rok na hranici“? Na dotaz e-mailem nedostanu odpověď.

Naštěstí se v Plzni koná „festivalová ochutnávka“, a tak využívám příležitosti být u toho a navazovat kontakty. Můj plán se zdaří – na této inspirativní akci se setkám s Martinem Sichingerem, který je nejen úspěšným šumavským spisovatelem, ale také jedním z organizátorů festivalu.

Jeho výrok: „Tato akce měla smysl už proto, že jsme Vás mohli poznat,“ mě těší. Je to totiž jeden z mých úkolů – setkávat se s lidmi, navazovat s nimi kontakty a spolupráci. V tomto případě vše zní slibně a já s dobrým pocitem opouštím své rodné město a vracím se do „divočiny“ obou národních parků.

martina engelmaierová

 

Když se zábava stane prací aneb ta nejhezčí práce na světě

Živá kulturní scéna v Budyšíně © Steinhaus e. V.

BLOG Nr. 5

Poměrně často slýcháme, že je pro naše tělo i duši důležité oddělovat práci od soukromého života. U „nadšence a machra“ pro přeshraniční spolupráci to jde těžko, „nadšencem a machrem“ můžete být totiž jen tehdy, když jste bez ohledu na den v týdnu nebo denní dobu zapálení pro věc, připravení k rozhovorům, když sbíráte nápady, zapisujete je a komunikujete. Někdy to bývá náročné, ale často si to naprosto užívám a právě taková chvíle opět nastala minulý pátek.    

Po týdnu plném skvělých rozhovorů a mnoha nových nápadů pro česko-německou výměnu v regionu Liberecko/ Horní Lužice se chci vydat do Steinhausu, společensko-kulturního centra v Budyšíně. Tento svěží letní večer se tam koná festival BEAT, na kterém vystoupí čtyři kapely, v jedné z nich hraje moje sestra. Před koncertem se s ní bavím o partnerství mezi městy Budyšín a Jablonec nad Nisou. Když mluvím o svých nápadech, všimne si, že vedle nás sedí Torsten Wiegel, ředitel spolku Steinhaus e.V. Zapojí ho do rozhovoru a začneme velmi konkrétně diskutovat o dosavadní spolupráci v oblasti kultury, o odmlčení partnerství mezi oběma městy, o velkém potenciálu pro nový rozvoj. Bavíme se o kontaktech a nápadech, Torsten se těší na nové možnosti navazování kontaktů a já se v duchu (a brzy i fyzicky) vydám do Jablonce hledat zájemce a nové instituce. Veronika, moje kolegyně z programu, mi vyprávěla o novém kulturním centru „Nazdar“ – třeba by z toho mohlo něco být?…

Příležitosti, rozhovory a nápady se prostě objeví, když se jim zachce, nedají se naplánovat. A přicházejí i ve chvíli, kdy třeba – jako teď já – stojíte pod pódiem a posloucháte kapely. Je to skvělý večer. A kdo ví, třeba se brzy do Steinhausu vrátím na nějaký česko-německý koncert, divadelní workshop nebo podobnou akci. Můžeme být zvědaví, co přinese rok na hranici pro partnerství měst Budyšín a Jablonec – těším se na to a jdu do toho.

Max melzer

 

ČESKO A NĚMECKO? SASKO A ČECHY? NE, LAUBA!

Kaple Libouchec, foto: Stephan Messner, www.skyimages.de

BLOG č. 4

Hvězdné nebe nade mnou a bezmezné přátelství ve mně.
volně podle Immanuela Kanta

Poslední dva roky jsme zde, v česko-saském příhraničí, opět po delší době prožívali rozdělené sousedství; s hranicemi, zjevivšími se znovu jak černý stín, jsme se však rozhodně nesmířili. Po celou tu dlouhou dobu nám totiž dodával naději a sílu pohled na hvězdnou oblohu, která nezná hranic a spojuje světy zdánlivě na zemi rozdělené. Pokud jsme snad měli oprávněný pocit, že jsme museli v česko-saských sousedských vztazích učinit jeden krok zpátky, berme to jako výzvu vyrazit nyní nejméně o dva kroky vpřed. Zkusme omezené přeshraniční sousedství, jak ho známe z minulosti, posunout do bezmezného přátelství budoucnosti. A kde začít? No přece tady, v místě na brzy snad opět neznatelné hranici, v regionu s pracovním názvem LAUBA!

Odkud se vzala LAUBA? Je to přeshraniční území na levém břehu Labe zhruba vymezené horními toky říčky GottLEUBA na saské straně a Jílovského potoka, německy EuLAUBAch, na české straně. Co znamená německé slovo LAUBE v češtině? Zhruba tolik co české (germanismy) LOUBÍ nebo podLOUBÍ, a tím jsme opět zpátky u nebeské klenby, která nás stejně jako ono podLOUBÍ jednak pomyslně spojuje a jednak i posiluje a chrání před nástrahami doby. Pouze silné a odolné přátelství tady v té naší malé LAUBĚ je cesta do budoucnosti velké a demokratické Evropy.

VZHŮRU KE HVĚZDÁM / HOCH ZU DEN STERNEN se nazývá výstava fotografií Stephana Messnera, v nichž se zrcadlí myšlenka spojení hvězdné oblohy s vybranými duchovními místy na obou stranách hranice. Myšlenka výstavy, ztělesněná do cyklu dvaceti fotografií, se sice zrodila dávno před startem programu Rok na hranici, avšak tento hravý text o jedné krajině bez dělící hranice je již odrazem našich intenzívních debat o smyslu a cíli tohoto programu. AŤ ŽIJE LAUBA!

Vernisáž: Kaple rodiny Botschen v Libouchci, 10. 6. 2022, 18:00 hodin

Srdečně zvu k hovorům o sjednocených a „odhraničených“ regionech buď přímo během výstavy, nebo kdykoliv jindy!

Jan Kvapil

Workflow

BLOG č.3

Ptáte se, jak vypadá práce nadšence/nadšenkyně? Zhruba takto:

1. Dostanete od Tiny kontakt na Philippa.
2. Napíšete Philippovi.
3. Philipp nereaguje.
4. Volá neznámé číslo. Je to Christian.
5. Christian, Philippův kolega, vám představí skvělý nápad na česko-německé skateboardingové setkání. Potřebují českého skejťáka a další informace.
6. Jedete na setkání s Aničkou, ředitelkou ZUŠ v Aši.
7. Anička vám dá kontakt na Míru.
8. Zavoláte Mírovi.
9. Míra je hudebník, ale má kontakt na Martina.
10. Martin! Ha! Ten má spoustu informací a kontakt na Tomáše Z., Tomáše D., Jakuba a Lukáše, z toho něco bude!
11. Zavoláte Christianovi. Je mega happy.
12. Zprostředkujete kontakty přes mail a jste taky mega happy.

Iva Ellrodt


 

Objevujeme lidi, názory a potenciál!

foto: Kristýna Šoukalová

BLOG č.2

V tomto duchu prožíváme první pracovní dny v rámci programu „Rok na hranici“. Jsme hrdí na otevřenou komunikaci obyvatel kolem nás, ať už jsou rozhovory plné dobré nálady a spokojenosti nebo právě naopak, trošku zahořklé a smutné. „Všade chleba o dvoch kůrkách“, jak praví jedno moravské přísloví. A tak se setkáváme s lidmi žijícími v česko-německém pohraničí a jsme jedno velké ucho pro jejich potřeby.  

Je potřeba zmapovat terén, rozeslat spoustu mailu a protelefonovat i dlouhé hodiny. Navázat nové kontakty a oživit ty starší se zdá být běh na dlouhou trať, ale už si v tom tvoříme nějaký „náš systém“. Je nás osm a již výměna mezi sebou nás posouvá o velké kroky a tvoří interní strategii těch následujících.

Být na místě v terénu, nasávat tu atmosféru a popíjet kávu se starostou příhraniční obce je ale úplně jiný zážitek. Navštívit vzdělávací centra, která jsou pouhých 10 km od hranic, ale nemají v nabídce program v jazyce svého souseda. To je realita. Najednou se otevírají všechny možnosti, najednou jsme toho všeho součástí a najednou víme, že zde to potenciál určitě má!

Ale dost euforie, je potřeba být nohama na zemi a ten běh si vypotit. Řečí o tom, co vše by se zrovna v tomto příhraničním městečku mohlo pro podporu česko-německého sousedství konat, je nekonečno. Důležité je jednat. Vyměňujeme si kontakty, sepisujeme „To-Do-List“ a konstruktivně hodnotíme minulé zkušenosti v rámci česko-německého partnerství. Analyzujeme, kde se stala chyba a proč se podpora česko-německých výměn zastavila, nebo vlastně vůbec nezačala. 

Kráčíme, rozbíháme se a svištíme přes hranice. Jdeme naproti s otevřenou náruči všem, kteří mají chuť společně tvořit a být součástí tohoto živého běhu. Protože společně uběhneme víc.

Kristýna Šoukalová

 

Program Rok na hranici začíná!

Odstartovali jsme program Rok na hranici! 2. května 2022 se v Praze setkal náš tým „machrů“, jejichž úkolem bude po celý následující rok oživovat česko-německé vztahy v pohraničí. Seznamte se s nimi!

A jaké jsou jejich dojmy? Veronika Kupková, která bude působit v západním Krušnohoří, sepsala první příspěvek našeho pravidelného blogu. Čtěte…

BLOG č.1

Regensburg, Bautzen, Železná Ruda, Ústí nad Labem, Marktredwitz, Chomutov, Passau, Chemnitz. PRAHA! Tak jo, jsme tady! Železná 24, zasedačka.

Verča, Max, Martina, Jan, Iva, Veronika, Sára, Kristýna. Avizovaní change-makers z pohraničí, se slibnými životopisy a pestrou paletou soft-skills. A před námi snad celý Fond!

Přituhuje, grilujou nás. Nedáme se! Obstojíme? Ukážou až příští měsíce. A že nás u toho natáčí?! Tak ať, humor nás zatím nepřešel! Přejde? Uvidíme.

Pohraničí je svébytný kraj (těch máme v ČR víc, jak o tom zpívá jeden známý folkový bard). Známe ho, jsme tu doma. Sudety. Typisch. Není to tu ajnfach, ale máme rádi výzvy. Her-aus-for-de-rung-en. A taky multi-kulti, v tom je bohatství, míní Sára. Grenzenlos je fajn Gefühl. Evropanství pro lidi! Chceme víc česko-německých kamarádství, říká Iva, co má německého manžela. Kristýna ráda šprechtí a Verča nemusí hranice. Ani ty v lidských hlavách! Max by chtěl něco své domovině vrátit. Co? To se teprv ukáže.

Bude to dobrý, nepochybujem! Jsme přeci change-makers. Máme na to kvalifikaci! Snad nezklameme. Bez vás to ale nepůjde – mach doch mit, přidejte se k nám!

Veronika Kupková

© 2022 Rok na hranici - program Česko-německého fondu budoucnosti

Česko-německý fond budoucnosti, Železná 24, 110 00 Praha 1, Česká republika, info@fb.cz